Ani sychravé počasí posledních dní neodradilo desítky lidí, aby si ve Vlčicích nepřipomněli památku vůdčí osobnosti listopadových událostí roku 1989 Václava Havla.

Je mezi nimi i Vladimír Pechan, který s Václavem Havlem prožil mnoho dobrého i zlého. Vždyť nedaleko Havlova oblíbeného Hrádečku žije již od roku 1956.

Václav Havel se stal jeho sousedem o jedenáct let později, když tu koupil chalupu. A vzpomínek na známého souseda je za víc než pětačtyřicet let dost. „Pokud se však jednalo o politiku, tak tu jsme spolu moc neprobírali. A když, tak jen okrajově," vzpomíná Vladimír Pechan u kamenného srdce, které na zahradu u Hrádečku instalovala jako vzpomínku na Václava Havla jeho druhá žena Dagmar. Podle Pechana tato skulptura nejlépe vyjadřuje ducha prvního postkomunistického prezidenta. „Byl to férový a rovný chlap. Nikdy nedělal mezi lidmi rozdíly. S každým jednal jako rovný s rovným. Navíc je to srdce na místě, které měl Václav Havel moc rád," říká starousedlík a ukazuje na prosklené průčelí domu, kde Václav Havel dlouho vysedával ve své pracovně. „No a támhle měl kuchyňku. Za rohem je pak pověstná stodola, kde jsem viděl koncert The Plastic People of the Universe," pátrá v paměti Vladimír Pechan, který však kvůli slavnému sousedovi zažil i perné chvíle. Život na Hrádečku a jeho okolí totiž nebyl v době totality jednoduchý.

I Vladimír Pechan má stále ještě v paměti mnohá setkání se Státní bezpečností. „To bylo zlé. V práci mi dělali problémy a vyhrožovali, že moje děti se nedostanou na žádnou kloudnou školu. Václav Havel však vždycky říkal, že jsem jeho duševní opora. Co já však zažil strachu," říká muž, který má dodnes husí kůži z „placatých čepic". V době strachu však zažil i veselé chvilky. To například v době, kdy měl Václav Havel na návštěvě Pavla Landovského. „Václav si mu stěžoval, že ho stále odposlouchávají. Našli tedy spolu kabel od odposlouchávacího zařízení, Lanďák ho smotal a odvezl na smeťák. Za týden si však pro něj přijel a za pět tisíc ho prodal," usmívá se při vyprávění Vladimír Pechan a druhým dechem dodává, že na Václava Havla však nemá žádnou špatnou vzpomínku.

„Nevybaví se mi, že by mě někdy naštval, nebo jsme se dostali do křížku. Opravdu to byl vynikající soused," dodává pamětník, kterého však trošku štve, že ho i dnes Václav Havel pronásleduje a odvádí od práce. „Vždyť teď nemůžu ani vyjít z domu. Pořád mě někdo zastavuje a ptá se na něj. Já pak nic nestíhám udělat. Ale jinak na Václava často vzpomínám" dodává s úsměvem Vladimír Pechan.