Myslím na vás, doufajíce, že se ve stálém zdraví nalézáte. Pozdravujte Mařku a Josefa. Vás syn Franta." Jedna z pohlednic, jichž v rodinných archivech podkrkonošského regionu ještě pár najdete. V době, kdy c. k. pošty byly jedinou možností, jak o sobě dát vědět, patřily pohlednice a dopisnice k nejčastějším pozdravům. Na psaní dlouhých dopisů nebyl čas, navíc druhá strana umožňovala vybrat ten správný obrázek.

Byly tu barvotiskové motivy s nápisy jako „Naši čadští vojáci zdolávají okopy nepřítele" nebo „Pozdrav otčině. Domove můj předrahý, má duše k Tobě spěje, a touha, abych Tě spatřil zas, se v chorém srdci chvěje." Velká většina ale volila jinou cestu kabinetní snímek v parádní uniformě. Ten se také často stal tou poslední vzpomínkou na syna, otce nebo strýce. Nikdo z nich si nedovedl představit, co je na bojištích po celé Evropě čeká. Nebyla to válka, kterou znali z povídek v ilustrovaných kalendářích a z článků novin. Bláto, krysy, každodenní strach o život a obrazy, které je pronásledovaly i v dalších letech života. Pokud se jim podařilo přežít.

Cenzura se starala o to, aby domů mířily jenom ty pozitivní zprávy. A také pohlednice plné krásných vojáků v nažehlených mundůrech. Dnes patří kabinetní fotografie k zajímavým dokumentům své doby. Pro odborníky jsou zdrojem poznání o jednotlivých uniformách a místech nasazení jednotek, pro rodiny jsou cennými vzpomínkami. Na ty, kteří před sto lety mířili do předpeklí.

Bedřich Machek