Potleskem vestoje odměnili diváci program, sestavený k 25. výročí stacionáře, který se odehrával v úterý v kině Vesmír. Vyjádřili poděkování nejen za pěkná vystoupení, ale rovněž za úsilí a společnou práci, která se dennodenně odehrává na půdě objektu v Náchodské ulici.
Na věku nezáleží
Zamračené tváře unavených a protivných pedagogů tam rozhodně nehledejte. Úsměv, dobrosrdečnost, otevřenost, přátelství. Tím si získávají klienty, jak musí dle zákona označovat všechny, kteří do stacionáře docházejí. Mezi nimi jsou ti, kteří dovršili školní docházku a starší a rodina se jim nemůže při jejich postižení celodenně věnovat. Proto je každé ráno vodí do Náchodské ulice, kde se potkávají generace od náctiletých po nejstarší, šedesátiletou „veteránku". Na věku ale nezáleží. Všichni si rozumějí. Ačkoliv. „Taky se stane, že ne všechny dny jsou fajnové. Někdy se do sebe pustí nebo přijdou záchvaty," přiznává ředitelka Renata Bezděková.
V současné podobě funguje stacionář pod jejím vedením od roku 2003, kdy se stal příspěvkovou organizací města Trutnov. Zařízení bylo založené v roce 1991 z iniciativy rodičů, jejichž děti ukončily školní docházku, tehdy zvláštní školu, a nebyly schopné se zapojit do pracovního procesu. Začínalo s osmi klienty v budově dnešní Masarykovy polikliniky. Nejprve ve spojení s Ústavem sociální péče Markoušovice, od roku 1996 pod křídly hajnického ústavu v sídle někdejší podnikatelské školy na Polské.
Velké změny
Do příštího roku vstoupí trutnovské zařízení s novinkami. Změní název ze Stacionáře pro zdravotně oslabené a tělesně postižené na Stacionář mezi mosty Trutnov. Bude mít nové logo a během roku nové prostory. Zásluhou rekonstrukce, která se plánuje.
Známkují si úklid
V nových podmínkách přivítají také nové členy. Služba denního stacionáře se totiž rozšíří o seniory. „Už teď se ptají, kapacita je dvacet osob," říká ředitelka. Přiberou rovněž deset těžce postižených.
Vyroste tréninkový byt, kde si budou hlavně ti mladší zkoušet denní činnosti. „Už na tom pracujeme. Vaří, perou, uklízí, všechno je baví. Při uklízení se dokonce mezi sebou hodnotí známkami," prozrazuje Alena Spurná, sociální pracovnice a speciální pedagog stacionáře. Na denním programu mají rovněž další zajímavé činnosti. „Trénují manuální zručnost, udržují v permanenci školní znalosti, cvičí při fyzioterapii. Velkou oblibu mají zpívání, tanec, sport," přibližuje jeden z nestorů Ladislav Juna.
Ne vždy je ve stacionáři důvod k úsměvu. Onehdy jim zamrznul, když se při inspekci z ministerstva dozvěděli, že není možné používat vůči klientům tykání a zdrobněliny. Od příště tedy: slečno Marie, pojďte si utřít nudli! Ani toto nařízení nemůže vzít trutnovskému stacionáři kamarádské rozpoložení. Opravdové, nehrané, upřímné.
close
info
Zdroj: Archiv stacionáře
zoom_in
Jan Braun
