Zákaz kouření v restauračních zařízeních je možná nejpřísnější pro venkovská zařízení. Otevřeno mívají jen večer, v týdnu se navíc počet hostů obvykle počítá v jednotkách.

Hospodská středa v obci s třemi a půl stovkami obyvatelů nepatří k nejatraktivnějším. Na pivo do Libňatova tentokrát přišla zhruba desítka lidí. Někdo cigarety kouří, jiný ne.

„Nemám kam vyhodit brambůrek, kterej mi spadl na zem. Vraťte sem popelníky,“ hecuje Tomáš od piva. Sám se rád napije. K tomu si ale se stejnou zálibou dává cigaretu. „Teď už ani nepoznáš, když přijdu domů z hospody místo noční směny,“ směje se na přítelkyni.

„Že se kouření zakázalo, to mi ani tak nevadí. Ale proč se pořád něco nařizuje, to mi není jasné. Proč se dělají taková omezení? Tyhle zákazy jsou hodně špatné,“ zlobí se hospodská Milena Gabrielová. „Mám otevřeno jen večer, děti sem nechodí. Lidi sem přijdou na pivo a cigaretu, tak proč by si prostě nemohli zapálit, když chtějí,“ vyměňuje si názory se štamgasty.

Její hospodě mladí říkají U šesti stehen. Ze srandy, podle tří žen v baráku. Sama vedoucí kouří. Aby si mohla dopřát cigaretovou pauzu, musí mít ke štamgastům důvěru. V hospodě totiž zůstávají při její absenci sami.

„Mně ten zákaz vyhovuje. Dřív, když jsem nosila kontaktní čočky, pořád mi slzely oči. Teď je to v pohodě. Ani oblečení nebude smrdět,“ říká Kateřina Šálová.

O tržby se provozovatelka nebojí. Na vesnici prý nejde o hospodské zážitky, ale o to, že se lidé po pracovním týdnu přichází sejít, poklábosit a uvolnit.

„Nemyslím si, že by někdo vyloženě přestal chodit kvůli cigaretám. Ti největší kuřáci navíc v posledních měsících z různých důvodů cigarety zahodili. Na druhou stranu si nemyslím ani to, že by přicházelo mnohem víc lidi, kteří nekouří,“ myslí si Milena Gabrielová.

„Ale mohli udělat víc možností, kde se kouřit může. Když vyjde najednou dav na chodník, může to být problém. Copak u nás, tady ještě tolik lidí není.

Ale třeba ve městě, když vyleze třicet chlapů na cigaretu, může nastat problém třeba s rušením nočního klidu,“ říká zase Vladimír Teichman, který kouření před pár měsíci zanechal.

„Je to stupidita. Já už nekouřím dvacet let, ale takovéhle zakazování mi přijde jako nesmysl,“ říká zase Jiljí Kosinka. „Nakonec to dojde až k tomu, že nám zakáží v hospodě pít i pivo,“ dodává s úsměvem.

„Mně je to zase jedno. Nevadilo mi, když se tady kouřilo. Nebude mi samozřejmě vadit, když se tady kouřit nebude,“ říká zase libňatovský chalupář Manfred Widenski ze Žacléře.

Co člověk, to názor. Nakonec se stejně všichni shodnou na tom, že jde o zvyk. Za pár měsíců to nikdo řešit nebude.