Dvě dřevěné lávky přes Medvědí potok u Medvědí boudy nad Špindlerovým Mlýnem a Rennerův potok U Kostela v Malé Úpě, dvě ocelové lávky Klínová cesta I. a Klínová cesta II. na trase ze Špindlerova Mlýna na Klínové Boudy a lávka na Hrnčířských boudách nad Pecí pod Sněžkou, která kombinuje dřevo a ocelová táhla se spoji.

To je výsledek semestrálního projektu studentů architektury ČVUT v Praze. V Krkonoších se objeví na jaře, jakmile roztaje sníh. „Líbil se nám přesah tohoto projektu, kdy studenti mají možnosti realizovat svůj návrh od začátku až do fáze reálné instalace stavby na místo. Krkonošský národní park má v kontextu České republiky výlučné postavení a my máme zájem na tom, aby i stavby, které zde děláme, byly kvalitní,“ uvedl Luděk Khol, náměstek ředitele Správy KRNAP.

Nahradili mostky ve špatném stavu

„Nejde jen o to naučit adepty architektury pracovat s dlátem, pilkou či vrtačkou, ale na vlastní kůži zažít odpovědnost za vlastní rozhodnutí, co v realitě znamená čára na papíře, jak to chodí na stavbě a jak je dlouhá cesta od idey k hotovému dílu, jak je plná překážek a křižovatek a jaká je radost, když se vše podaří dovést až do cíle,“ řekla vedoucí ateliéru Fakulty architektury ČVUT Hana Seho. „Největší radost architekt prožívá, když vidí realizovaný vlastní nápad, když si může ověřit, jak se který materiál chová, jak vypadá a voní. Chtěli jsme předběhnout čas a dát našim studentům tuto nabíjející zkušenost ještě ve škole,“ vysvětlila Hana Seho, která před rokem na jaře oslovila vedení nejstaršího českého národního parku. Správa KRNAP vytipovala na svém území mostky ve špatném technickém stavu a místo klasické opravy poskytla studentům tvůrčí prostor pro jejich realizaci. Vysokoškoláci pracovali v pěti týmech. Z několika úvodních návrhů vybrali jeden, který dopracovali do prováděcí a výrobní dokumentace a za asistence inženýrů a řemeslníků postavili.

Vyžrali si to až do dna

Výběr konstrukcí nebyl jednoduchý. Studenti museli od začátku brát ohled na to, co sami zvládnou a kolik budou jejich vize stát. Zásadní pro ně byla spolupráce s externími konzultanty a dodavateli, kteří projekt od začátku sledovali, například statikem Tomášem Bryčkou. Ten si cenil schopnosti budoucích architektů obhájit si vlastní řešení. Vladimír Janata ze společnosti, která pro lávky zajišťovala speciální ocelové komponenty, řekl: „Studentům jsem jen předal skici s principy detailů a upozornil na finesy, které získáte až po deseti letech praxe. Považuji za skvělý nápad, že si to vyžrali až do dna a museli se s tím poprat.“

Sedm trojúhelníků

Ondřej Novák, autor návrhu lávky přes Medvědí potok, přiblížil specifika stavby v horském prostředí: "Naše lávka má velký rozpon a museli jsme počítat se zachováním průtočné výšky koryta řeky vzhledem k přesunujícím se balvanům. Je také důležitým milníkem mezi dvěma krkonošskými hřbety, a navíc slouží jako bod záchrany, který může pomoci turistům v nouzi." Studenti ateliéru MáMA pracovali na lávce pro Klínovou cestu. "Naším úkolem bylo navrhnout nové přemostění, které odolá nárazu velkého množství sněhu. Vytvořili jsme lávku bez jakýchkoliv výčnělků, která překlene sedmimetrový rozpon a přirozeně propojí dvě místa ukončená v rozdílných výškových úrovních. Využili jsme vnějšího vyššího nosníku, po jeho horní linii necháváme probíhat lavičku, která je natočena přímo do údolí hor,“ popsali svoje dílo. Originální podobu bude mít rovněž lávka na Hrnčířských boudách, která je složena ze sedmi rovnoramenných trojúhelníků v osové vzdálenosti 1,5 metru. Jsou propojeny ocelovými trubkami.

Většina vybraných lokalit je obtížně přístupná, lávky jsou proto navrženy jako rozebíratelné, lze je snadno transportovat a smontovat bez použití těžké techniky.