Aby se na tragické osudy nezapomínalo, uvedl několik nejsmutnějších. Například na Horním Předměstí (v místech dnešního sídliště na Pražské ulici) zastřelili Prusové starého sedláka Menzla z Debrného. "Předtím ho obvinili ze zákeřné střelby na pruské vojáky, ačkoliv dotyčný pušku v ruce již řadu let vůbec nedržel," řekl Adamec.

"Švece Špringera zastřelili Prusové poté, co se spolu se svými dětmi snažil z bojujícího Trutnova prchnout a zachránit tak život sobě i potomkům. Další obětí byl v místech dnešního Malého náměstí mladý nádeník, kterého nadávkami do rakouských psů pruští vojáci probodli, načež jeho tělo hodili do Mlýnského náhonu," uvedl starosta.

Trutnov si připomíná výročí bitvy natíráním kamenné desky na náměstí: v červnu (den vpádu Prusů) černou barvou, v září (den návratu zajatců z vězení v Hlohově) bílou barvou.

"Bitevní vřavu toho dne v Trutnově nepřežili ani 83letý Stephan Feist a 28letá žena, kteří byli ve svých příbytcích usmrceni zbloudilými střelami," zdůraznil Adamec.

Tragédií bylo pro město i zajetí tehdejšího starosty dr. Hieronyma Rotha a dalších měšťanů, a jejich odvlečení do pruského zajetí. Propuštěni byli po 80 dnech.

27. června 1866 proti sobě u Trutnova bojovalo téměř 60 tisíc pěšáků, přes 4 tisíce jezdců a 25 dělostřeleckých baterií. Padlo, bylo zraněno či zajato 6 tisíc vojáků. Byla to jediná bitva, ve které rakouská armáda vyhrála na pruským vojskem. Všechny další bitvy v kraji prohrála, stejně tak i celou válku. "Prusko-rakouská válka roku 1866 znamenala pro Trutnov v jeho dějinách, doufejme, poslední moment, kdy se stal přímo centrem bojových operací," dodal na závěr slavnostního projevu trutnovský starosta Ivan Adamec.

Válečné okamžiky se v sobotu nepřipomínaly jen nástupem historických vojsk, čestnou salvou, projevem, koncertem dechovky a natíráním desky na Krakonošově náměstí. Na vrchu Šibeník se uskutečnil pietní akt s položením věnců a čestnou salvou u pomníku generála Gablenze. 

PROČ SE VLASTNĚ VÁLČILO?
Pruské království toužilo po sjednocení německých států, ale bez účasti rakouského císařství. Obě velmoci se neshodly na tom, kdo by měl vládnout v Šlesvicku-Holštýnsku, a podbné rozpory měly i v italských otázkách. Když selhala běžná diplomatická jednání, začala válka.