Josef Piňos pracuje v Transportu 27 let a se svážením odpadů má velké zkušenosti. "Tím, že se začal odpad třídit ve velkém, práce stále přibývá. Fyzická práce se za poslední tři desetiletí prakticky zdesetinásobila, což běžnému občanovi uniká. Někteří lidé jsou schopni si na internetu najít nejlevnější televizor, ale nejsou schopni roztřídit základní odpady. Pak se nám v papíru a plastech objevuje nábytek, elektronika, často i nebezpečné odpady, nebo i mrtvá zvířata," říká.

Vstříc přeplněným kontejnerům a popelnicím vyrazili v pondělí brzy ráno popeláři z Trutnova do Špindlerova Mlýna. Měli se co ohánět. Horské středisko bylo po Silvestru plné odpadků.

Trutnovská firma Transport sváží ve Špindlerově Mlýně odpad zhruba z 250 míst. Zatímco u rodinných domků bývá jedna popelnice, u ubytovacích zařízení i 15 kontejnerů. Popeláři se proplétají uličkami centra plného hotelů, vyškrábat se musí také až k Špindlerově boudě do nadmořské výšky 1197 metrů. To je nejvyšší místo, odkud pravidelně sváží separovaný i domovní odpad.

"Od občanů ze Špindlerova Mlýna odvezeme zhruba 170 tun komunálního odpadu za rok. Od firem, tedy většinou z hotelů, je to 600 tun ročně. Nejvíce odpadu se v průměru odváží ve třetím čtvrtletí, což vychází na letní měsíce. Samozřejmě absolutní špičky jsou svátky během Vánoc a navazujícího Silvestra a Nového roku," vypočítává Josef Piňos, vedoucí provozu Transportu Trutnov.

Josef Piňos tvrdí, že lidé mají mylnou představu o tom, jak svozové firmy na separaci odpadu nekřesťansky bohatnou. "Ano, jsou suroviny, které se dají prodat, ale jsou i suroviny které nikdo nechce a i když jsou vytříděné, musíme za jejich likvidaci platit obrovské částky. Co je ale nejdůležitější, to je technika, která je velmi drahá. Když jsem ve firmě začínal, pořizovali jsme nové popelářské auto za dva miliony, dnes je to čtyřnásobek, který nespadne z nebe," porovnává.

"Pečení holubi z nebe nepadají, ale když přijedu do horských středisek, kde se prochází smetánka lidské společnosti, musím se smát, jak vypadají odpadové nádoby a jak vypadá pořádek kolem nich. Vše mi to připomíná staré pořádky, kdy bohatý feudál házel kosti od oběda pod stůl a pomeje se lily z oken. Bohatí hoteliéři vrší odpady do výšin, kdy se snaží odpadové nádoby několikanásobně nafouknout, aby zaplatili co nejméně. Nedokáži si představit jejich údiv, kdybych si šel v takovém hotelu přidat do kuchyně čtyři knedlíky a omáčku ke svíčkové. To bych byl určitě za blázna," sděluje svůj názor.

Podle Josefa Piňose existuje řada poctivých lidí, kteří nelení a s vytříděním odpadu si dají velkou práci. "Stále je zde ale plno občanů, kteří odpad berou jako druhořadý problém, se kterým nemá cenu se zabývat. To je takové dědictví po minulých režimech, kdy každá obec měla na svém katastru několik černých skládek a my kolem nich chodili, jako by se nechumelilo. Ta estetika nám prostě chyběla a stále chybí," poukazuje na problém.

"Pokud bychom se měli porovnávat se západní Evropou, jsme stále někde mezi. V alpských zemích není problém potkat například sběrné dvory, které jsou samoobslužné a volně přístupné, oproti těm našim, které jsou zatím obehnané ostnatým drátem. To je velký rozdíl v myšlení a přístupu," dodává.

Nejvíce ho mrzí pohled společnosti na svozové firmy a jejich pracovníky. "Jsme úplně stejní lidé, jako všichni ostatní, až na to, že si nemůžeme říct, od zítra máme home office. To, co je nasmlouvané, se musí smluvně vyplnit do několika hodin a nikoho již zpětně nezajímá, že nás třeba covid drtil úplně stejně, jako kohokoliv jiného. Navíc si nikdo neuvědomí, že například v horském středisku v sezoně počet obyvatel stoupne například dvacetinásobně a je pak v těchto obdobích velmi složité lidskou sílu usměrnit tak, aby nikde nechyběla a všechny strany byly spokojené," říká.