Daleko vzácnější, hůře pozorovatelné a předvídatelné jsou záblesky geostacionárních družic. Také geostacionární satelity se mohou občas dostat do pozice, kdy se od jejich povrchu nakrátko odrážejí sluneční paprsky tak, že se družice na malou chvíli podstatně zjasní.

Krátké video, pořízené 0.3-metrovým dalekohledem úpické hvězdárny, zachycuje vstup skupiny egyptských telekomunikačních satelitů Nilesat do stínu Země. Na okraji stínu se satelity dostávají do fázového úhlu, ve kterém je zvýšená pravděpodobnost, že se od některé z rovných lesklých ploch na jejich povrchu odrazí světlo Slunce jako od zrcadla a satelit na několik desítek sekund výrazně zjasní. Přesně to se stalo ve skupině satelitů Nilesat. Těsně předtím, než se skupina Nilesatů ponořila do tmy, jedna z družic se mnohonásobně zjasnila. V úpické hvězdárně se ze stotřicetišesti čtyřsekundových expozic podařilo vytvořit animaci, kterou lze zhlédnout na webových stránkách www.obsupice.cz. Na videu je vidět i směr pohybu stínu. Družice nezmizí současně , ale rychle po sobě „zleva“ jak stín postupuje od východu.

Ideální doba pro pozorování záblesků geostacionárních družic je kolem rovnodennosti a tak je na začátku podzimu možné zkusit se občas podívat třeba i malým dalekohledem na okraj stínu Země, tam kde se nám jeví ve vzdálenosti geostacionární dráhy. Třeba se tu zase něco zableskne.

Libor Vyskočil