Obce a města mají ze zákona povinnost vybírat tříděný odpad. Některé vlastní sběrný dvůr, jiné si musí na vysypávání kontejnerů objednávat externí firmu.

Pavel Dohnal v pondělí ráno zaskakoval za nemocné kolegy na sběrném dvoře v Radči u Úpice. Přebíral tu papír, umisťoval do lisu plastový sběr. Zaměstnanci úpických technických služeb takto pracují s odpadem prakticky denně. Zpracovávají materiál, který lidé dříve vyhodili a posílají ho k následné recyklaci.

Čtěte: Zemětřesení evidujeme každý den, říká úpický seismolog

Dlouhá cesta plastových odpadů pochopitelně začíná u veřejnosti. Ne všechny ale lidé umisťují do běžně známých popelnic. Na dvůr do Úpice plasty míří i z Libňatova nebo z Maršova u Úpice. A právě v posledně jmenované obci je lidé vybírají prostřednictvím speciálních barevných pytlů.

„Spolupracujeme se školami, plasty dokonce od soukromníků i vykupujeme. Nechtěli jsme, aby odpadky lidé nechávali třeba na ulicích nebo v lese. Za rok ale přijdou tak dva, velký zájem o tuhle službu není," říká vedoucí Technických služeb Úpice Jan Vlček. Za kilogram plastového odpadu tu veřejnost dostane 40 haléřů, stejně jako za papír. „Víc dát nemůžeme, lidé by nám to tahali přímo z kontejnerů, což je nesmysl. Platili bychom zbytečně dvakrát za výběr i uložení materiálu," vysvětluje Vlček.

Vybrané suroviny úpičtí zaměstnanci sváží na sběrný dvůr, který je umístěný v místní části Radeč. „Na hrubo tu plasty přebereme, abychom do lisu nedávali něco, co sem nepatří. Po naplnění kontejneru zakázka odjíždí do Předměřic do třídírny. Tady už speciálně vyškolení pracovníci přeberou odpad od nečistot. Plasty tu rozdělují i podle barev. Tím cesta u nás končí," říká vedoucí úpických technických služeb. „Taková pověra, že se plasty třídí a pak se stejně hází na jednu kupu, to opravdu není pravda," usmívá se.

Také čtěte: Lidé chtějí přesunout zvonici. Proti jsou ale památkáři

Za rok v Úpici a dvou přilehlých obcích vytřídí zhruba 50 tun plastu. Dvakrát až třikrát do měsíce tak zcela naplněný lis odjíždí do předměřické třídírny.

„Největší neštěstí u lidí je, že plastové lahve nesešlapou, když se tam dá ke kontejneru nesešlápnutá flaška, tak je v kontejneru 20 kilo, zatímco když se ty věci sešlapou, vejde se tam třikrát tolik, to jsou úplně zbytečné náklady, mraky vyhozené peníze pro lenost, všechno pak vychází dráž," lituje Jan Vlček.