Čerstvá nositelka Kulturní ceny města Trutnova, scénografka a výtvarnice Tereza Komárková působí jako skromná a velmi milá žena.  Říká o sobě, že je introvert, což je pro umělecky založené duše často příznačná vlastnost.

V Podkrkonoší žijete už od roku 2001, cítíte se být již Trutnovankou?
Přestěhovali jsme se sem s manželem, když se stal ředitelem zdejší umělecké školy.  Kdysi tu byl na Dětské scéně s žačkou a když se vrátil, tak mi povídá: Ten Trutnov je tak krásný město, to musíš vidět. Dnes máme už tři děti, postavili jsme  dům, takže jsme zde usídlili. Je tu pěkně. Vždycky jsem chtěla uprchnout z Prahy. Jsem introvert, líbí se mi příroda. Srdce má člověk vždy tam, kde je jeho rodina.

Máte na kontě řadu úspěchů v profesi. Působila jste v Národním divadle, ušila jste Kukyho pro slavný film, spolupracovala s bratry Formanovými a podílela se na výpravě scén v různých divadlech. Co pro vás znamená Kulturní cena Trutnova?
Znamená pro mě opravdu hodně a ocenění si vážím.  Je to pocta, úspěch a překvapilo mě, že  mě lidé znají. Mou zimní výstavu v Galerii města navštívilo  2300 lidí. A to je příjemný pocit.

Nestýská se vám po Praze, po různých možnostech uplatnění, které byste tam měla?
Nestýská. Myslím, že nic přece nekončí. Teď se musím věnovat hlavně dětem, rodině. Ale spolupracuji s různými  divadly stále. Zakázky dělám tady v Trutnově a pak je do Prahy odvážím, nebo si pro ně přijedou. Nejsem tu odtržená od světa.

Co vás inspiruje?
Hodně čerpám z přírody a z dětí. Moje práce je  sice náročná, ale hezká. Dva dny v týdnu učím v základní umělecké škole. Své žáky učím teprve dva roky, ale myslím, že je mezi nimi  řada zajímavých talentů. Je pěkné sledovat, jak se děti rozvíjejí.

Talent je ve vaší profesi základem. Co dalšího člověk potřebuje, aby byl úspěšný?
Třeba umět svou práci prodat. Pro mě je dost těžké říct si cenu, je mi to  nepříjemné. Ale člověk se nějak musí uživit.

Máte ambice do budoucna?
V Národním divadle už jsem byla (smích), takže ani nevím. Určitě o nic výrazného neusiluji. Většinou věci přicházejí samy. Ničemu se nechci vyhýbat. Kdyby mě někdo zajímavou prací oslovil, určitě bych se nebránila.