Jizerské hory očima Miloše Kirchnera. Se stejnojmennou výstavou Miloš, fotograf – výtvarník, prezentoval a propagoval milované Jizerky u nás v Čechách, v Polsku i v Německu.

Na zahájení jeho výstav bylo vždy veselo. V Žitavě například zazněly housle kamaráda Františka Lamače, v Karpaczi i v Jagniatkově hrál společně s kamarádem Vinckem a muzikanty ze Šafránu. V Polsku obdivovali nás Čechy, jak se umíme bavit. Velkou poctou pro Miloše bylo pozvání k sólovému zpěvu a hře na kytaru při bohoslužbě v dřevěném kostelíku Wang v Karpaczi.

Jeho nástupy na fotografování byly buď brzy ráno, i čtvrtá hodina někdy připadala v úvahu, vždyť přeci ranní mlhy bylo to nejúžasnější z celého dne. Tedy až na odpolední měkké světlo při západu slunce. Jak ho těšilo, to přírodní divadlo!

Někdy bylo potřeba na místě i přespat, jako například při nástupu do Jizerek z polské strany, a na ranní divadlo si počkat. Ze Sklářské Poreby vystoupat na Vysoký kámen, vytáhnout spacáky a všechny ostatní potřebné i nepotřebné věcičky, ale hlavně rychle foťák a stativ, juknout na západ slunce a fotit a fotit, dokud ta velká nádhera za Ještědským hřebenem neustane. Spí se pod širým nebem, všude dokola voní čistota, nad námi nebe a ráno? Nepopsatelná nádhera mlžné peřiny jelenohorské kotliny, přichází ranní rituál. V modravém světle nad pruhem mlhy pomalu vystrkují své věže kostely, Jelení hora se probouzí a Míla už fotí a fotí. Kolik hodin vlastně spal?

Těžko se dá uvěřit, že další příběhy s Milošem už nikdo neprožijeme, všem přátelům a kamarádům sdělujeme, že zemřel dne 14. ledna 2011.

Jaroslava Slabá, František Lamač