Začínáme jej u barokního kostela sv. Jakuba Většího z roku 1682 uprostřed vsi a poblíž něj objevíme roubenky čp. 154, 155, 159 a 164. Od kostela se dáme vedlejší komunikací vpravo k nejkrásnějšímu ponikelskému domu čp. 232 již asi z roku 1725 s nádhernou lomenicí a roubenou stodolou a stále dolů až k silnici, kde u odboček stojí roubenka čp. 92, kousek pod ní čp. 91 a pak domy čp. 88 a 86. Pod ohybem silnice vlevo stojí roubenka čp. 69 a po „vplutí“ do hlavní silnice Liberec - Trutnov jdeme po ní vlevo k mostku přes Jizeru (před námi je roubenka čp. 51).

Roubenky, kam se jen podíváme

Když přejdeme řeku, vydáme se vpravo silničkou proti jejímu proudu do vsi Přívlaka, kde hned na počátku objevíme krásnou roubenku čp. 424 s pěknou lomenicí, dále roubenky čp. 410 a 411 a trochu výše čp. 399, 400 a 402. A pak nás stoupající silnička po 1,5 kilometru dovede do vsi Jilem, kde mezi šesti roubenkami je nejhezčí hostinec Na Táboře čp. 358.

U něj se dáme vlevo a na konci vsi vzhůru cestou téměř v protisměru a brzy za Jilmem se nám vlevo otevře nádherný výhled na Krkonoše: zleva vidíme Lysou horu, Kotel, pod ním Hejlov, Bratrouchov, na hlavním hřebenu Krkonoš, pod ním Vlčí hřeben, Horní Dušnici a Kobylu, vpravo za nimi Luční a Studničnou horu a konečně jako na dlani Poniklou a nedaleký Žalý s rozhlednou.

Pak výhled zakryje les, v lokalitě U Bučí obejdeme zleva vršek Humburská pec, přejdeme potok a opět původním směrem dojdeme kolem zemědělského areálu a sochy sv. Stanislava z roku 1860 od novopackého Antonína Suchardy do Roprachtic.

Ve zdejším barokním kostele Nejsvětější Trojice z roku 1768 i v jeho okolí se natáčel film Vladimíra Michálka „Zapomenuté světlo“ a ve vsi najdeme i přes patnáct roubených domů, z nichž nejstarší (asi 300 let) je čp. 11 s roubenou stodolou, velmi zajímavý je patrový dům čp. 210 (bývalá hospoda) s pavlačí a portálem a malebně působí i roubenky čp. 50 a 51.

Od kostela sejdeme kolem hřbitova k domu čp. 210 a dáme se silničkou vlevo vzhůru kolem roubenek čp. 11 a později i sousedy 50 a 51 a v horní části vsi se napojíme na silnici. Ta se brzy stočí ostře vlevo a dospěje na křižovatku se silnicí od Semil, která nás vede rovně na Vysoké nad Jizerou a brzy nás vlevo uchvátí krásný polokruhový výhled : zleva vidíme Kozákov, Hamštejn a Sokol nad Malou Skálou, vpravo nad ní Kopaninu, poté Javorník, Ještěd, Černou Studnici, Tanvaldský Špičák, Jizeru, Štěpánku, Bílou Skálu a blízké Vysoké.

Zajímavé smírčí kříže

Na cestě tam stojí u nedaleké samoty Kozina dva smírčí kříže: první asi 100 metrů vpravo od silnice a zhruba 500 metrů před samotou na místě, kde snad byl zastřelen francouzský důstojník. Druhý je z roku 1736, postavený na paměť úmrtí kněze, asi 150 metrů za samotou kousek vlevo od silnice v porostu javorů a jeřábů. U Koziny si navíc vychutnáme další nádherný výhled na Krkonoše a pak již nás konečně vítá Vysoké nad Jizerou.

Kramářovo rodiště

Toto pěkné horské městečko s proslulou divadelní i lyžařskou tradicí a barokním kostelem sv. Kateřiny z let 1725-43 se mino jiné pyšní svým nejslavnějším rodákem Karlem Kramářem (1860 – 1937), prvním předsedou vlády nově vzniklé ČSR a rádi sem zajížděli spisovatelé Antal Stašek (narozený v blízkém Stanovém) a jeho syn Ivan Olbracht, básník Viktor Dyk a sem také umístil Karel Václav Rais děj svého románu Zapadlí vlastenci (a nazval je Větrov).

Na své si však přijdeme i my, neboť ve Staroveské ulici, při červené značce na Tříč i jinde stojí přes třicet roubených domů, z nichž některé si prohlédneme. Z náměstí Karla Kramáře se nejprve dáme dolů Staroveskou ulicí a z ní brzy po vyústění Vodseďálkovy ulice (zprava) odbočíme vlevo k domům čp. 103 (z r. 1750) až 108 a kousek dál jsou ještě domy čp. 101 a 102. Po návratu na náměstí jdeme na druhou stranu Tříčskou ulicí k domu čp. 44, od něj vpravo uličkou do Krkonošské ulice a ještě vpravo do Farské ulice k domu čp. 19, nad nímž směrem ke kostelu stojí dům čp. 200.

„Roubenkové“ hody pokračují

Od něj pokračujeme přímo a pak vlevo k roubence čp. 25 a pak nás čeká asi nejkrásnější vysocký dům čp. 231 U Fidrů „Na poloprti“ z r. 1815 s vysokou sedlovou střechou, pěknou lomenicí a šindelovým kabřincem. Od Fidrů se vrátíme až k domu čp. 19, dáme se vpravo Farskou a poté Krkonošskou ulicí, kterou již vede červená značka a ta nás za čtvrthodinku dovede k silnici na horním konci vesnice Horní Tříč.

I tady „roubenkové hody“ pokračují, neboť zde se jich zachovalo asi padesát (!). My se nyní dáme vpravo dolů po silnici k prohlídce nejzajímavějších z nich: po 300 metrech přijdeme k vodní nádržce, u níž odbočíme mírně vlevo a zakrátko dojdeme k roubenkám čp. 24 a 25, pak se vrátíme k silnici a asi po 400 metrech odbočíme opět vlevo k blízkému čp. 44 a po návratu k silnici najdeme u ní vpravo nejpozoruhodnější hornotříčskou roubenku čp. 51 s lomenicí, pyšnící se tzv. kočičí procházkou a ještě po dalších 300 metrech najdeme u odbočky vlevo pěknou chaloupku čp. 81.

Silnice stále sleduje údolí potoka, na dolním konci se však odkloní vlevo a stále ještě vysoko nad Jizerou již pomaleji klesá k Dolní Tříči, odkud je to coby kamenem dohodil opět po červené značce do Jablonce nad Jizerou. Tomu ovšem místní neřeknou jinak než Jabloneček a tak už jen dodáme, že právě v Jablonečku náš výlet po Krkonoších končí.

Petr Luniazcek