Kdy jste se začal zajímat o historii?
Já měl vlastně takové štěstí v neštěstí, že mě jako malého vychovávala babička. Moji rodiče vedli obchod a trávili v něm celé dny. Babička bydlela v Hradební ulici v Hostinném a to je ulice v centru historického města. Spolu s kamarády jsem se potloukal po starých domech, jejich půdách a sklepeních, a tím pádem jsem se potkával s různými starými věcmi. Vždycky mě zajímalo, kdo ty věci vyrobil, odkud pocházejí, komu patřily. Tohle staré haraburdí jsem pak nosil domů a babička mě s tím nikdy nevyhodila. Tento impuls ke shromažďování věcí jsem patrně zdědil po svém strýčkovi, který byl velice zapálený do sběratelství, ať už to byly známky nebo mušle. Jeho příklad mě poučil v tom, že se nedá sbírat úplně všechno. Zaměřil jsem se tedy na sbírání věcí, které se týkají Hostinného. Jednou se mi do ruky dostaly staré pohlednice města a rozhodl jsem se je společně s fotografiemi shromažďovat. Rodiče můj zájem o historii vždy podporovali.

Jak jste se dostal k práci v městském muzeu v Hostinném?
V roce 1995 jsem dostal nabídku jít pracovat na městský úřad. Rozhodl jsem se, že nastoupím až v momentě, kdy jsem zjistil, že na radnici začíná vznikat malé městské muzeum. To tenkrát začal dělat pan Zdeněk Pilous. Můj zájem o historii města byl v té době už obrovský. Nejen, že jsem sbíral fotografie, pohlednice a různé předměty, ale sestavoval jsem si vlastní archiv dějiny města. Obcházel jsem starousedlíky a sbíral jejich vzpomínky. V té době jsem dokonce ještě zachytil lidi, kteří se narodili před rokem 1918, což dnes už není možné. Jednoho po druhém jsem je obcházel a zpovídal. Zajímaly mě jejich osobní osudy. Všechny tyto materiály se pak využily při přípravě expozice muzea, které bylo dokončeno v roce 1998. Exponátů ovšem dále přibývalo a na radnici už nebylo místo, kam je umístit. Mezitím jsem se zapojil do práce Komise pro regeneraci města Hostinné. Začali jsme opravovat různé drobné památky a došlo i na větší objekty. Ve finále jsme se dostali až k františkánskému klášteru, který byl zchátralý a nevyužívaný. Dlouze se ve městě hovořilo o tom, jestli má cenu klášter opravovat nebo ne. Nakonec se před třemi lety podařilo získat zajímavou dotaci z Evropské unie a bylo rozhodnuto, že se klášter stane novým sídlem městského muzea a knihovny. Podařilo se tak zachovat jedinou stavbu Wolfganga Dientzenhofera v Čechách.

Jak rozsáhlá je sbírka o Hostinném?
Podařilo se mi poměrně slušně zmapovat celé dějiny města, celých 750 let od kolonizace až po 50. léta. Jak písemně, tak fotograficky. První část expozice o Hostinném je už umístěna v novém muzeu v klášteře. Tu jsme nainstalovali už během prvních šesti týdnů po opravě budovy.

Co je nyní obsahem vaší práce v klášteře?
Zodpovídám jak za činnost muzea, tak knihovny. Zároveň se starám o organizaci různých kulturních akcí, především historických výstav.

Co se v opraveném klášteře událo?
Loni jsme začali s výstavou Z archivu města Hostinného. Hostinné má totiž nejstarší dochovaný archiv historických listin na okrese Trutnov. Ta úplně nejstarší pochází z roku 1377. Dále jsme tu měli výstavu, kde se porovnával život města Hostinného s jeho partnerským německým městem Bensheimem v období let 1918–1938. Výstavu si zde uspořádala i ZUŠ Hostinné nebo RIAPS. Probíhají tu i přednášky nejrůznějšího druhu. Část programu tradiční Porciunkule byla také umístěna v klášteře. Ač se na to často zapomíná, tak Porciunkule je slavnost, kterou do města františkáni přivedli. Byla tu také mše, která zde byla františkány sloužena naposledy v roce 1949. Vyvrcholením sezóny pak byl advent, kdy se tu uskutečnil vánoční jarmark. Také byla uspořádána výstava betlémů, vánočních pohlednic a ozdob, která trvá do konce ledna tohoto roku. Klášter byl v loňském roce ohodnocen cenou Stavba roku a získal navíc i cenu veřejnosti. Počet návštěvníků lze nyní již počítat na tisíce.

Jaké máte s klášterem plány do budoucna?
Pro příští rok připravujeme druhou část expozice města. Nyní končíme 18. stoletím. Druhá část bude končit rokem 1948. Připravuji také novou výstavu Hostinné na starých fotografiích. Plánujme výstavy výtvarných prací z místních škol. V polovině března chystáme velikonoční jarmark a na léto přemýšlíme o nové akci, která by se mohla jmenovat Hostinské kulturní léto. Jednalo by se o pravidelné víkendové akce, kdy by se tu střídal program divadelní s hudebním nejrůznějších druhů. Můj kolega Matěj Hanč už pracuje na podrobnějším programu. Vše by probíhalo v rajském dvoře. Chceme, aby klášter žil.

Jsou nějaké předměty, které se vám nedaří získat do expozice?
Městské muzeum mělo za první republiky bohatý sbírkový fond. Po roce 1966, když bylo muzeum zrušeno, přišlo o celou řadu historicky cenných předmětů. Část jich byla převezena do Trutnova, část do Vrchlabí a velká část zničena a rozkradena. Nám se podařilo zpátky získat velké množství předmětů z Trutnova, ovšem celá řada věcí, které bezpochyby pocházejí z Hostinného, se nalézá ve Vrchlabí. Velice rád bych tyto předměty viděl zpátky v Hostinném.

Najdete v pestrém životě ještě nějaký čas na další koníčky?
Čas je to nejhorší, s čím se potýkám. Trávím téměř veškerý čas tady v muzeu, ale musím říct, že je to nejkrásnější období, které ve svém životě prožívám. Město Hostinné je můj domov. Vždycky když odsud odjíždím, cítím, že jinde už to není ono. Vždy když jsem někde pryč, už se mi stýská po exponátech. Když se vracím a vidím kopečky, údolí Labe a stráně, tak už vím, že jsem doma a šťastný.

Curriculum vitae

Tomáš Anděl se narodil 14. května 1968 ve Vrchlabí. Vyrůstal v Hostinném, kde také později navštěvoval základní školu. Dále pokračoval ve studiu na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem. Snažil se poté dostat na vysokou školu. To se nepodařilo kvůli tomu, že mu emigrovala sestřenice do Vídně, jejíž rodina byla kvůli podpisu Charty 77 v republice nežádoucí. Nastoupil tedy jako úředník v Krkonošských papírnách Hostinné. Od roku 1995 pracuje ve službách města Hostinné.

Vladimíra Junková