Desítky let života spojili s úpickou Tonavou. Těžce nesou konec slavného podniku, který letos ukončil činnost. Majitelé prodali značku, know-how i továrnu. Výroba vah, která byla 127 let součástí Úpice, letos zanikla. Co na to říkají?

"Ukončení výroby vnímám špatně, v Úpici měla velkou tradici. Za socialismu jsme byli jediní v zemích tehdejšího RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), kteří váhy vyráběli. Po převratu se už objevilo na trhu více firem, které začaly s výrobou elektronických vah, to bylo znát. Přesto jsme hodně dodávali třeba do gumáren po celém světě," uvedl bývalý konstruktér vývojář Zdeněk Möglich.

Váhy se vyráběly v Úpici od roku 1894 do letošního roku, kdy továrna Tonava ukončila činnost. Mezi roky 1953 až 1990 pod značkou Transporta.
Výroba vah zanikla v Úpici po 127 letech. Podle šéfa šlo o konec s čistým štítem

"Je obrovská škoda, jak to s Tonavou dopadlo. Lidem v Úpici na fabrice záleželo, je to nostalgie. Dynastie, která měla pokračovat v tradici výroby vah a vážících zařízení, naprosto zklamala Úpičáky i lidi, kteří tomuto oboru věnovali celý život," sdělil svůj názor Jaroslav Jebousek, který pracoval v Tonavě třicet let.

"Byla to velice zajímavá práce. Měli jsme i základnu na Slovensku, kde jsme měli servis a prodejce Je velká škoda, že tahle značka zmizela. Myslím, že určitě existují země, kde by se i v dnešní době uplatnily mechanické váhy a mohly se tam dodávat. Tonava ale nebyla nositetelem výrazně progresivních vah, zahraniční firmy uměly zboží lépe nabídnout," dodal Jebousek.

Výroba kol v Úpici se postupně přesune do továrního komplexu bývalé Tonavy.
Z fabriky na váhy bude v Úpici továrna na výrobu kol, areál změní stovky milionů

Josef Šrůtek z Malých Svatoňovic vydržel v úpické Tonavě až do poslední chvíle. Po montážích a servisech strávil 34 let. "Vedení nám letos sdělilo, že se končí. Fabriku a stroje majitelé rozprodali, lidé dostali pětiměsíční odstupné, pokud šli hned a rozprchli se v tu ránu do okolních fabrik. Zbyli jsme dva lidi na servis a jeden obchodní zástupce. Přešli jsme v listopadu pod firmu Sklenář z Dlouhoňovic, která převzala výrobu vah. Jsme přestěhovaní do areálu bývalého Texlenu v Úpici. Řeším opravy menších vah, vyjíždím docela hodně," popsal situaci Josef Šrůtek.

"Vedení chtělo mít z Tonavy malou firmu. Ale vahařina je specifický obor a když vám přijde velká zakázka, tak na to nemůžete brát každého z pracáku," poznamenal.

Z konce Tonavy měl také on smíšené pocity. "Vystihl to bývalý konstruktér Pepa Hanuš: Fabrika přežila dvě světové války, krizi ve 30. letech, různé režimy, připadla odborníkům a bylo vymalováno."

V rámci setkání v Apríl baru je vždy společná večeře i fotografie u tabla, předání diplomů, či dokonce medailí!
Přemysl Votava, učeň TONAVA 1957 – 1960: Jak jsme poznávali Úpici