Jaroslava Dufka lidé z Úpicka znají hlavně jako vodníka. V civilu ho často ani nepoznávají. Živého maskota Dufek Havlovicím dělá už více než 25 let. Nechybí na fotbalových turnajích, plesech, ve vodnickém vystupuje s divadelními ochotníky.

Když Havlovice v roce 2007 vyhrály celostátní soutěž Vesnice roku, byl jedním z prvních, komu blahopřál tehdejší prezident republiky Václav Klaus. „Ke kostýmu jsem přišel jako slepý k houslím. Dostali jsme ho od úpických ochotníků. Nikdo se nechtěl převléknout, tak jsem ho před lety na havlovický fotbalový turnaj tehdy poprvé oblékl já. A už mi ta vodnická funkce zůstala,“ směje se Jaroslav Dufek.

DESÍTKY AKCÍ ROČNĚ
Lidé si na jeho přítomnost ve sportovním areálu zvykli. Oblíbili si ho natolik, že se často i díky oživlé pohádkové postavě do Havlovic vrací.
„Vodník nezkazí žádnou zábavu, vtipkuje s pořadateli a hlavně s příchozími lidmi. Je neuvěřitelné, jak dlouho v tom kostýmu žije. Je to nepřehlédnutelná postava Havlovic,“ říká na adresu kamaráda dlouholetý správ-ce havlovického sportovního areálu Miloslav Tohola.

Během let prý havlovický živý maskot ucoural spoustu kalhot i vest. „Převlékl jsem se kvůli fotbalu, postupně se ale počet akcí rozšiřoval i mezi jiné spolky. Pravidelně teď v kostýmu navštěvuji rybářský ples, na jaře odemykám řeku, účastním se vodáckého Úpění, byl jsem i na hradě za novým kastelánem,“ směje se Dufek.

Od května, kdy mu zase začne další vodnická sezóna, má prý už pořádně nabitý diář. Obliba havlovického vodníka, o němž psal ve svých pohádkách už Karel Čapek, přerostla v tradici. Objevuje se také na soukromých oslavách, jezdí i do okolních obcí a měst.

VYZNAMENÁNÍM SOCHA
V Havlovicích si jeho zápalu dokonce tak cení, že mu před Vánoci u školy odhalili dřevěnou sochu. "Jardu Dufka si považujeme. Práci, kterou pro Havlovice dělá, je neuvěřitelná. Socha je něco navíc, chtěli jsme udělat zase něco co jen tak nikdo nemá," řekl starosta Havlovic Pavel Dvořáček. Právě Jaroslav Dufek ve vodnickém kostýmu se stal předlohou sochy.

„Starosta mě nafotil, poslal řezbářovi pár fotek a vznikla z toho nádherná věc,“ povídá Jaroslav Dufek. „Chlapi v hospodě si ze mě trochu utahují, že se sochy dělají až po smrti. Ale já to beru s nadhledem. Už dávno jsem zjistil, že aby lidi měli vodníka rádi, musí si umět udělat srandu hlavně sám ze sebe. A myslím, že to tak platí i v životě. Socha je pro mě ocenění za ty vodnické roky. Na druhou stranu je určitým způsobem i zavazující,“ usmívá se legenda mezi vodníky.

Příprava masky je pro Jaroslava Dufka po letech prý už rutinou. Během dvaceti minut je připravený na další taškařici. „Když se podívám do zrcadla, vidím vodníka hodně často,“ směje se na celé kolo. „Je mi tak nějak jasné, že vodnický kostým ke mě už patří. Já jsem za něho i rád. Potkal jsem díky němu spoustu lidí a zažil nimi hodně zábavy. O tom ten život je,“ usmívá se.

„Lahev se zelenou a pivo, ojedinělé kolo, zábava. Jarda Dufek je skvělý a ochotný člověk. I díky soše, kterou mu obec připravila, se stal nesmrtelným,“ usmívá se na závěr Miloslav Tohola.