Ve Dvoře Králové zajásali nad vznikem Československa. Den po vyhlášení republiky se v sedm ráno rozezněly všechny zvony, městem mašírovala kapela, lidé se vydali do společného průvodu. Pálili černožluté rakouské prapory, odstraňovali z budov německé nápisy a z radnice a Šindelářské věže rakouského orla, mocnářský znak. Vyvěšovali národní vlajky na domech i továrnách. Rozbíjeli sádrové podobizny císařů Františka Josefa a Karla a házeli je na náměstí do kašny. Královédvorské listy psaly 29. října 1918 o padání třístaletých okovů a zrození toužebně očekávaného československého státu.

Odmítali Československo

V Trutnově a Vrchlabí podobné davové nadšení rozhodně nepanovalo. Čechů tam totiž žila menšina a Němci nechtěli o připojení k Československu ani slyšet. V Trutnově jich žilo 80 procent a ve Vrchlabí dokonce více než 90. Proto se stali součástí nově vytvořené pohraniční provincie Deutschböhmen, která sahala od západních Čech přes severní až po východní Čechy. Centrum měla v Liberci.

„Česká města ve vnitrozemí Dvůr Králové, Úpice, Jaroměř, Hradec Králové přivítala vznik Československa, protože tam žili Češi a toužili po svém vlastním státu a oslavovalo se tam. V německých městech to tak nebylo. Němci nechtěli být součástí Československa. Říkali, ať si Češi vytvoří svůj stát ve vnitrozemí, my jsme Němci, nám nebude vládnout nějaký Masaryk, Beneš nebo Štefánik,“ vysvětlil Ondřej Vašata, historik z Muzea Podkrkonoší v Trutnově.

Sázení lípy svobody v Trutnově.
Trutnované zasadili lípu svobody a pokřtili knihu o historii města

„Proto už 29. října vznikla provincie Deutschböhmen, státní útvar, který zahrnoval pohraniční oblasti od západních Čech přes severní po východní Čechy, kde převažovalo německé obyvatelstvo. Existoval do poloviny prosince 1918. Center německého odporu bylo více. Trutnov, Žacléř, Vrchlabí, v západních Krkonoších Rokytnice nad Jizerou. Německé obyvatelstvo žilo ve velké míře také v obcích mezi Dvorem Králové a Jaroměří, v Kuksu, Žirči, Dubenci. Jejich centrem bylo Choustníkovo Hradiště,“ dodal.

K Československu se připojovala krkonošská města postupně až v průběhu prosince po příjezdu vojska, které obsazovalo odbojné pohraničí, a kolapsu krátkodobého útvaru Deutschböhmen. V Trutnově vyhlásili Československou republiku 15. prosince, ve Vrchlabí 7. prosince, v Žacléři dokonce na Štědrý den 24. prosince 1918.

Hoteliér spojkou starosty

Obsazování míst vojskem se obešlo bez závažnějších incidentů. „Provincie Deutschböhmen se hroutila, místním Němcům vychladly hlavy,“ poznamenal Vašata. V Trutnově byl spojkou mezi německým vedením města a vojáky hoteliér Klein, do jehož podniku na náměstí chodívali na pivo Němci i Češi a byl u nich oblíbený. Z pověření starosty Raucha se vydal do Poříčí, tehdejšího samostatného městyse, kam zhruba dvě stovky československých vojáků přijely 14. prosince odpoledne vlakem z Jaroměře. Obsadily elektrárnu, úřad městyse a četnickou stanici. Přinesl jim důležitý vzkaz: Pokud vstoupíte do Trutnova, nebude vám kladen ozbrojený odpor. Vedení města totiž nevědělo, s jakým vybavením vojáci dorazili, a nechtělo, aby došlo ke krveprolití,“ líčil historik.

Prezident T. G. Masaryk ve Dvoře Králové nad Labem, 10. července 1926.
Masaryk k nim nepřijel. Tak museli oni za ním aneb Když prezidenti jeli krajem

Nicméně ještě 14. prosince se vydal osvobozovat Trutnov jeden z členů vojenské posádky, desátník Souček, který pocházel z Dolního Starého Města. Doprovázen třemi vojáky se spojil s místními Čechy. Vyzbrojili se železnými trubkami a tloukli jimi po cestě, aby vzbudili dojem, že jich je hodně. Vydali se odzbrojit německé strážnice. Zbrojní výbava s puškami, kulomety, děly a rozmontovanými letadly však už byla uklizená a směřovala po železnici za hranice, do tehdy německé Lubawky. Druhý den, 15. prosince, vojsko přijelo do Trutnova a za zpěvu národních písní pochodovalo na náměstí.

Gardu zaskočili při zdobení

V Rokytnici nad Jizerou ozbrojená garda 60 mužů sloužila jako ochrana hospodářských zásob a střežila kraj proti pašerákům. Nicméně nezazněl od nich jediný výstřel. „Když odevzdávali zbraně představitelům Československa, vraceli kompletně 60 pušek i všech 4000 nábojů, které nafasovali,“ připomněl Vašata.

Bez boje a v trochu jiných kulisách se odehrála také situace v Choustníkově Hradišti. Tam plánovali na 8. prosince 1918 všelidový německý den. Místní německou ozbrojenou gardu překvapilo československé vojsko, které dorazilo ze Dvora Králové a Jaroměře, v momentě, kdy byla zaměstnána slavnostní výzdobou obce.

K obsazení Vrchlabí československými jednotkami došlo v osm hodin večer 7. prosince 1918. „Do města vpochodovala setnina střeleckého pluku 11 z Jičína, kterou vedl poručík Josef Jireš, podporovaná oddílem dobrovolníků z řad sokolů z Horní Branné a Martinic. Jedna skupina obsazovala město od vlakového nádraží, druhá přišla do města od kláštera,“ přiblížil situaci ve Vrchlabí Pavel Zahradník ze Státního okresního archivu Trutnov. Německá občanská stráž Bürgerwehr složila zbraně již před jejich příchodem a v celém městě nenarazili vojáci na žádný odpor.

Chtěli k Rakousku

Trutnovští a vrchlabští Němci se museli smířit, že jsou součástí Československa. „Provincie Deutschböhmen nebyl životaschopný celek. Chtěli patřit k německému Rakousku, dnešní oblasti Rakouska, případně Německu. Spoléhali na ně. Ty však měly svých problémů dost po první světové válce a nebyly schopny je podporovat. Část německého obyvatelstva Československo za svůj stát nikdy nepřijalo. Paradoxně v roce 1938 němečtí sociální demokraté patřili k důsledným obráncům Československé republiky proti nacistům, přitom v roce 1918 patřili k největším hybatelům Deutschböhmen. Vznikla sudetoněmecká strana s Konradem Henleinem a dělala vše proto, aby rozbila Československo, což se jí podařilo,“ poukázal na další zlom v dějinách historik Ondřej Vašata. To už je ale jiná kapitola.

Sestava Masaryků se sešla v umělecké slévárně v Horní Kalné.
Odlévali Masaryky, britskou královnu i trenéra anglické reprezentace