Na upraveném náměstí působí třípodlažní dům jako pěst na oko. Nachází se v historickém jádru Trutnova v městské památkové zóně, kde veškeré úpravy podléhají povolení podle stavebního zákona a vyjadřuje se k nim místní úřad ochrany památkové péče. Navíc je kulturní památkou. Parter domu je součástí podloubí Krakonošova náměstí, tvoří ho dva oblouky nesené na třech kamenných pilířích. Nebylo překvapením, když při výzvě Deníku na sociálních sítích k určení největších ostud Trutnovska lidé nejčastěji zmiňovali právě Věchetův dům. Oslovili jsme proto majitele a zeptali se ho, jestli dům opraví.

Historické snímky domu ↓

Martin Věchet s médii o situaci s domem na Krakonošově náměstí dosud nemluvil. Pro Krkonošský deník poprvé popsal situaci a odhalil, jaké má připravené řešení s opravou fasády. Zároveň také sestavil vlastní výčet ostudných míst Trutnova. „V současnosti leží na kraji žádost k první etapě rekonstrukce vnějších částí domu, která se týká výměny oken a opravy střechy. V následné etapě by měla přijít fasáda a další prvky. Architektonický a restaurátorský průzkum máme hotový, odpočívá ve skříni od roku 2007 a zamítnutá skica už od milenia 2000. Zdokumentované máme i historické štuky a zpracované návrhy. My jsme připraveni začít,“ říká Věchet.

Zakladatel TrutnOFF Open Air Festivalu Martin Věchet.
Martin Věchet před festivalem: Indiáni milujou hory. Uvidíme, co bude za rok

Proč není dům stále opravený? Fasáda vypadá na náměstí opravdu ošklivě.
Vše mohlo být jinak již před rovnými čtyřiadvaceti lety, když jsem poprvé v lednu 2000 za minulého starosty předal návrh na čtyřbarevné provedení fasády, tak jak je to i běžné v historicky mnohem starších evropských metropolích. Inspirací může být například Vídeň. Bohužel nebyla vůle. Trutnovská radnice nám vrátila návrh s tím, že to nejde. Šmahem byla odmítnuta střešní věžička, kterou navrhl architekt podle podobných prvků na náměstí. Vzápětí pak barevné provedení. Určeny nám byly nevýrazné barvy. My ale šedivý dům nechtěli. V podstatě to bylo jednoduché. Architektura odráží změny ve společnosti, snad je i současný život barevnější a nebudeme domy stále oblékat do šedivých hubertusů. Zajímavé bylo, že ani později čtyři barvy neprošly, ale například zbourání Faltisovy vily bez povolení „šlo“.

Znamená to, že se za celou dobu s domem nic nedělo?
Ne. Řekli jsme, že když to nejde zvenčí, snad to půjde zevnitř. Začali jsme s vnitřními opravami a baráku vraceli jeho původní historickou podobu. V periodách jsme se vraceli i k fasádě. Za podpory kraje jsme zrekonstruovali pískovcové a následně dřevěné schodiště. Bez použití jakýchkoliv novodobých keramických dlažeb a obkladů, jak běžně bývá zvykem. Zrestaurovali jsme podlahy a jednou z radostí byly pod linem a dřevotřískou místy objevené původní parkety a prkna. Prošláplá s dotykem minulosti. Jedna z věcí, co přežila všechny přestavby minulosti. Z kamenů jsme opravili pozdně gotický sklep, jeden z nejstarších na náměstí. Interiéry jsme zbavili socialistických nánosů v podobě různých papundeklových panelákových prvků i železných zárubní a postupně je vyměnili za původní dřevěné s historickými profily. Vtipné bylo, že k tomu však nebyly správné nože, které bylo potřeba nechat pro truhláře speciálně vyrobit. Další kapitolou bylo hledání po starých domech těch správných a prapůvodních profilů, které ve městě naši předci zanechali. Není jich už moc. To byl dobrodružný archeologický průzkum.

Dům má historickou hodnotu, je kulturní památkou. Zvenčí nejsou patrné žádné změny. Co jste na něm tedy opravili?
Jak bylo řečeno, soustředili jsme se na vnitřek. Vnějšek byl zmrazen. Za spolupráce s krajem se tedy opravila část střechy do dvora po historickém způsobu na svislých latích. Z původních cihel jsme zrekonstruovali a znovu postavili komín. Rasovina byla vyvložkovat další, který byl zasypaný a zabetonovaný. Obnovili jsme pískovcové zárubně, to byla fuška. Byly skryté pod socialistickými nánosy z předcházejících rekonstrukcí nebo zcela zničené necitlivým natažením elektriky po tehdejším způsobu - někomu se nechtělo jim vyhýbat, tak je jednoduše rozbili. Když jsme na ně narazili, byla to radost, horší bylo je tam vrátit. Sedm lidí z rodinného kmene i pomocníků mělo co dělat. Odizolovali jsme barák proti vlhkosti, obnovili sítě, vrátili litinové i historické radiátory namísto plechových, vedle pískovců jsme zrenovovali například zakryté původní dveře, další jsou na řadě. Jsou to malé radosti. Připravenou máme historickou dlažbu, kterou ručně vyrábí jedna firma v kraji. Vše většinou za své bez dotací od města. Ale nemá smysl to tady vše vyjmenovávat.

Návrh, jak by podle Martina Věcheta mohla vypadat opravená fasáda jeho domu na Krakonošově náměstí v Trutnově.Návrh, jak by podle Martina Věcheta mohla vypadat opravená fasáda jeho domu na Krakonošově náměstí v Trutnově.Zdroj: archiv Martina Věcheta„Krakonošovo náměstí je součástí Městské památkové zóny Trutnov, v níž veškeré stavby a jejich úpravy podléhají nějaké formě povolení podle stavebního zákona. Nelze zde tedy uplatnit takzvanou volnou formu, kdy například oprava fasády rodinného domu nevyžaduje povolení ani jiné opatření stavebního úřadu. V památkové zóně se ke stavebním pracím na objektech se vždy vyjadřuje orgán ochrany památkové péče, v součinnosti s Národním památkovým ústavem. Městská památková zóna je dále chráněna vyšší formou územně plánovací dokumentace: Regulačním plánem Městské památkové zóny, který zpřesňuje podmínky, za kterých je možné v zóně provést stavby a jejich úpravy. U objektů, které nejsou kulturní památkou, ale jsou umístěny v památkové zóně, lze zjednodušeně říci, že orgán ochrany památkové péče zajímá především vnější vzhled budov a zachování jeho architektonických hodnot. U staveb, které jsou kulturní památkou (například čp. 130) je předmětem zájmu památkové péče celý objekt.“ Michaela Dědková, mluvčí trutnovské radnice.

Lidi v Trutnově ale nejvíc zajímá, co bude s fasádou. Jak to tedy bude?
Když nyní snad ledy povolují, přichází čas i na „populární“ fasádu. Na náměstí se objevily i pestrobarevné domy. Vedení radnice se zčásti vyměnilo. Uvidíme. Není to rychlý proces za okamžitým účelem. Jde to pomaleji. Vše se dnes dělá hlavně rychle s co nejrychlejší návratnosti a ziskem. Předci si s tím hráli. Mám jinou krev. Nikam nespěchám. Když něco nepovolí, počkám si. Jak co dělám, je má věc. Pokud to někomu vadí, nechť se stará o své. Lépe by se žilo. Určitě nepůjdeme cestou omlácení řemeslnických štukatérských prvků a oblepení domu polystyrenem s plastovými okny, která se tváří, že jsou dřevěná.

To, že dům opravíte, jste slíbil předsedovi Klubu seniorů Miroslavu Šafaříkovi. Ten na vaši adresu doslova řekl: „Byl jsem jeden z těch, který do Martina Věcheta bušil, protože si nechtěl opravit fasádu na baráku na náměstí. Napsal jsem tehdy, že se na něj Krakonoš zlobí, že mu hyzdí náměstí. Věchet tvrdil, že to udělá, až nebude starostou Adamec. Tak by to měl splnit, když máme nového starostu.“ Co vy na to?
Ano, kdysi jsem v nadsázce řekl, že až skončí Adamec, opravíme fasádu. Vtipnou glosou bylo „to dřív spadne“. Nyní jsou snad šrouby povolenější. I nás potěší, že místnímu nestorovi panu Šafaříkovi, s nímž jsme si toto řekli, uděláme radost a naplní se případně i to, na čem jsme se již před covidem domlouvali s Hynkem Benešem z úřadu památkové péče v Trutnově, který bohužel během covidové pandemie zemřel, a co jsme začali společně připravovat. Tak doufejme… budu rád i z úcty k Hynkovi. Dcera Marta dolaďuje papíry. V současnosti leží na kraji žádost k první etapě rekonstrukce vnějších částí domu. Architektonický a restaurátorský průzkum odpočívá ve skříni od roku 2007, zdokumentované máme i historické štuky a zpracované návrhy. My jsme připraveni.

Ostudy Trutnova podle Martina Věcheta:

Dračí ulička, demolice, výstavba OV KSČ a ocelové schodiště v současnosti

Nikoliv ostudou, spíše barbarstvím je především to, že si Trutnov nechal architektem Vokatým zbořit část historického centra města s podloubím, farou i nejstarší ulicí ve městě - Dračí uličkou - a místo toho si postavil na místě hřbitova okresní výbor komunistické strany (dnes městský úřad). Dnešní torzo uličky s ocelovým schodištěm a parkovištěm je spíše výrazem absence vizí, ostudou než důstojnou připomínkou. Přitom plocha parkoviště a celý prostor vybízí k odvážnějším nápadům, včetně znovuobnovení tohoto nejstaršího zákoutí.

Necitlivá zástavba proluky

Necitlivá výstavba (v současnosti Finanční úřad) vedle jednoho z nejstarších domů ve městě - muzea, nereflektující okolní zástavbu s umrtvením života na této straně chodníku. Jak z čítanky socialistické architektury.

Proluka s podivným parkovištěm vedle Paláce kultury

Proluka po vybouraném historickém bloku domů vedle autobusového nádraží. Tepelně i ekonomicky náročná prosklená stavba kulturního domu působí vedle podivného parkoviště spíše jak Palác kultury než divadlo.

Opakovaná rekonstrukce autobusového nádraží s toaletami ve stavebních buňkách

Opakovaná rekonstrukce autobusového nádraží stejným architektem, kam v zimě sněží a v létě prší. Není se kde schovat, občerstvit, neboť chybí jakékoliv zázemí. Když se objevily toalety, tak ve stavebních kontejnerech, s omezenou otevírací dobou.

Absence důstojných toalet na náměstí

V každém například německém městečku jsou veřejné toalety v centru města samozřejmostí. V Trutnově zbývají pro potřebu jen vnitřní bloky a dvorky. Na jednom z nich stávala svého času jedna mobilní plastová toaleta. Argumentace toaletami na městském úřadě je jen alibistickou zástěrkou nedostatku pro veřejnost v centru města.

Energeticky náročný krytý bazén bez zázemí s občerstvením

Krytý bazén bez zázemí a možnosti občerstvení nebo menší restaurace, jak je tomu v jiných menších městech (například Kuřim - restaurace i bufet s výhledem na bazén s možnosti dohlížet na své děti). Energeticky náročná stavba, kde je zima a lavičky ve vstupní hale připomínají spíš vlakovou zastávku. „Ostuda“ pro turisty, z nichž mnozí raději jedou na bazén a do sauny do hor.

Výstavba šedivých krabic a skladů

Jeden z pozůstatků dřívějšího vedení a koalice. Nynější výstavba šedivých kostek se sklady v obchodní zóně na Krkonošské. Svojí arogancí k okolní krajině a výškou zakrývající výhled na panoramata hor, ilustruje zájmy bez vizí a pokleslý urbanismus okrajových částí města. Na jednom z nejvíce slunných a lukrativních míst ve městě se na zelené louce, kde mohly stát rodinné domy se zahrádkami, postaví nevzhledné krabice se sklady a fabrikami - navíc na opačné straně, než kudy povede dálnice. Nedaleko se přitom bourají staré, historické textilky, po kterých zůstala prázdná místa.

Bourání významných a svým příběhem cenných vil

Prodání a zbourání Faltisovy vily (známá jako rolnická škola) bez povolení, kterou postavil jeden z nejvýznamnějších továrníků ve městě. A argumentace tehdejšího starosty Adamce, že se ani developerovi nediví, že dům zboural. Další vila (Etrichova) byla zbourána nedávno. V civilizovaných zemích si takové objekty hýčkají, pojmenovávají po nich celé čtvrti, vrací do nich život a vznikají v nich lukrativní bydlení i galerie, v Trutnově se bourají.