Přes tisíc lidí se již na internetu podepsalo pod výzvu, která žádá ministerstvo školství, aby přehodnotilo současnou praxi povinných domácích úkolů. Petenti tvrdí, že mají v mnoha případech represivní charakter. Dobrovolné domácí úkoly zkusila zavést v 9. ročníku Základní škola kapitána Jaroše v Trutnově. Osvědčily se, žáci je vnímají jako přípravu na přijímačky na střední školu.

Neznamená to ovšem, že by škola měla přejít na systém dobrovolných úkolů ve všech třídách. „To v žádném případě,“ kategoricky odmítá zavést dobrovolné úkoly plošně ředitel školy Jiří Paták.

„Aby byly úkoly úplně dobrovolné, na to naše školství není připravené, stejně jako na slovní hodnocení. Na to musí být nastavená mentalita lidí. Zatím nejsme zdaleka tak daleko jako například ve Finsku, kde to úspěšně funguje,“ říká Paták.

Právě Finskem se škola inspirovala, zrušila klasické 45minutové vyučovací hodiny, zvonění i dozor na chodbách.

Jak dobrovolné úkoly, tak slovní hodnocení přesto učitelé na ZŠ kapitána Jaroše vyzkoušeli. „Kantor zadá do školní aplikace úkol a je na dítěti, jestli si ho udělá, nebo ne. Funguje to tak například v matematice, většinou v 9. třídě, jako příprava na přijímačky na střední školu. Většina žáků dobrovolné úkoly udělá, protože ví, že to je v jejich zájmu. Pochopili, že to dělají sami pro sebe a je to pro ně dobré,“ přibližuje zkušenosti ředitel školy.

„Zkoušíme doprovodně zavádět slovní hodnocení. Zatím jsme se nesetkali s negativním postojem. Myslím, že předměty výchovy by měly být hodnoceny slovně, protože dávat známky za hudební, výtvarnou výchovu nebo tělocvik je špatně. Každé dítě má talent na něco, to se nedá hodnotit známkami. Proto by bylo vhodnější slovní hodnocení,“ vysvětluje Jiří Paták.

Od roku 2014 zavedla trutnovská škola vzdělávací program Začít spolu. V prvním až pátém ročníku učí v blocích po hodině a půl ve skupinkách. Děti mají půlhodinovou přestávku a chodí ven. „Zvonění jsme také odbourali, byl to rušivý element,“ dodává Paták.

Součástí vzdělávacího programu jsou týdenní plány pro žáky, které mají prostřednictvím elektronické komunikace k dispozici i rodiče. V těchto plánech jsou zadávány úkoly, které mají žáci v průběhu týdne splnit. „Domácí přípravu žáků není možné podceňovat a úplně odstranit. Je to součást výuky. Pokud chceme naše školství reformovat, tak je potřeba začít od elementárních věcí jako je prostupnost základního a středního školství bez příjímacích zkoušek. Připravovat žákům nesmyslnou stresovou situaci, kdy je mentální věk nastaven k naprosto jinému pohledu na život než na profilaci k životní dráze a kariéře, považuji za naprosto nesmyslné,“ myslí si ředitel trutnovské základní školy.

Také klasický dozor už v Základní škole kapitána Jaroše neexistuje. „Přestali jsme s dozorem v tomto školním roce. Funguje to velice dobře. Vede to k samostatnosti, nemusíme být dětem neustále v patách a hlídat je,“ popisuje Jiří Paták.

Domácí úkoly na požádání

Odlišný styl výuky oproti klasické základní škole praktikuje Montessori škola, která působí v Trutnově na ZŠ Poříčí. Navštěvuje ji 53 dětí.

„Děti u nás dostávají domácí úkoly, pokud si o ně požádají, nebo když se společně domluvíme, že je potřeba doma něco podpořit,“ popisuje koordinátorka Montessori školy Naďa Kalousková.

V jedné třídě se vzdělávají společně žáci tří ročníků. „Každý žák se vzdělává podle svého vlastního tempa. Děti si volí samy, zda budou pracovat samostatně nebo ve skupině a čím se budou zabývat, takže to ve třídě může vypadat i tak, že ve stejnou chvíli každý dělá něco jiného. Třetí trojročí je nejvíce specifické, jeho nedílnou součástí je, že žáci jeden týden v měsíci žijí spolu na farmě a kompletně se o sebe sami starají,“ objasňuje, jak to chodí v trutnovské Montessori škole.

Hodnocení dětí je formativní, na vysvědčení slovní. Styl výuky podle Nadi Kalouskové většině dětí vyhovuje. „Je přirozenější, umožňuje si vyzkoušet více rolí. Děti se tolik neporovnávají, protože každé přispívá do kolektivu svojí jedinečností. Vědí, koho požádat o pomoc v jaké věci, a kdo naopak potřebuje v něčem podpořit,“ dodává.

Petici Společně za dobrovolné domácí úkoly, sepsanou pardubickými pedagogy z univerzity a základní školy, podporuje. „Vítáme každou iniciativu, která vede k přemýšlení nad tím, jak vzdělávání učinit smysluplné a efektivní,“ říká Kalousková.

Petice za dobrovolné úkoly

Petici Společně za dobrovolné domácí úkoly ve školách, otevřenou výzvu ministru školství, ústřednímu školnímu inspektorovi a školskému ombudsmanovi sepsali Helena Zitková z Univerzity Pardubice, Martina Hezká, učitelka na ZŠ Pardubice Benešovo náměstí, Marek Vít, zakladatel portálu Help for English, Karel Rýdl, profesor pedagogiky na Univerzitě Pardubice. Jejich motto je: „Udělejme tečku za povinností dělat domácí úkoly. Ať už všichni vědí, že domácí úkoly nemohou být povinné!“

Touto výzvou chtějí poukázat na nevyhovující situaci v českém školství týkající se nejasnosti a nejednoznačnosti v přístupu k povinným domácím úkolům a uvést zásadní důvody k nutnosti a potřebnosti vydání jasného a jednoznačného oficiálního prohlášení v tom smyslu, že škola jako veřejná instituce nemá právo vyžadovat a vymáhat povinné plnění domácích úkolů.