Covid na vlastní kůži prodělala. „Zkolabovala jsem a nikdo si mne na pohotovosti celé hodiny nevšiml. Jsem vůbec ráda, že jsem to přežila,“ vzpomíná na období před necelými třemi lety.

Městečko Inzago poblíž Milána, kde se svým partnerem Maurim žije, bylo hned v počátcích epidemie ohniskem covidu. Tehdy umíraly na nemoc tisíce lidí a z oken Radka pozorovala konvoje pohřebních i nákladních vozů s rakvemi. „Už je nebylo kde pohřbívat. V tuto chvíli si člověk uvědomí, jak křehká je lidská schránka,“ zamyslela se.

S blížící se padesátkou musí Radka Kubaštová více dbát o své zdraví. Rodinná anamnéza se jí prý potvrzuje beze zbytku. „Všechny nemoci, které se u nás odjakživa vyskytují, jsem chytla také,“ říká s hořkým úsměvem žena, která v Itálii pečuje o seniory.

Do těchto míst už se běžný návštěvník nedostane, nejsou totiž na veřejné cestě.
Jen po cestě. Nový nájemce Slavické obory přitvrdil pravidla vstupu návštěvníků

Jednou ročně jezdí za rodiči, dětmi a vnoučaty do Chrudimi, po zbytek roku je s nimi pouze prostřednictvím videorozhovorů. „Vůbec to pro mne není jednoduché, hodně se mi po všech stýská. Ale mezi námi je vzdálenost přes 1000 kilometrů, s tím nic neudělám,“ krčí rameny majitelka tří loveckých psů.

Radka Kubaštová žije v Itálii už dvanáct let.Radka Kubaštová žije v Itálii už dvanáct let.Zdroj: se souhlasem Radky Kubaštové

Radka zrovna před pár dny sedla do letadla a vydala se na cestu domů. Momentálně bydlí u maminky v jedné z chrudimských řadovek a těší ze společnosti vnuka Ondry a vnučky Sofinky, která babičku přímo zbožňuje. A aby se mohly společně těšit dlouho, Radka musí o to víc pečovat o své zdraví postižené převážně civilizačními chorobami.

„Mám cukrovku, Sofinka ji říká cukřenka. V Itálii se s ní neléčím, musím si dojít na vyšetření tady v Chrudimi. Také mám hodně vysoký tlak, takže to je další návštěva doktora, který mi předepíše léky. Tento týden mi řezali v nemocnici diabetický palec u nohy, a to ještě není všechno. Chci toho stihnout co nejvíc, abych další rok byla relativně v pořádku,“ svěřuje se Radka s tím, že podle ní v Itálii nejsou dobří doktoři jako u nás. „A já jako cizinka tam za jednu návštěvu platím 150 euro. Tak tam radši nejdu vůbec a snažím se to pak v Chrudimi dohonit.“

Záchrana jezevčíka
V Chrudimi hasiči zachránili slepého jezevčíka, který se propadl do úzké šachty

Rodné město sleduje neustále na jeho webových stránkách a na sociálních sítích, ráda se také zapojuje do diskuzí. „Myslím, že má Chrudim dobré vedení. Hodně se toho opravuje a staví, starosta stále lidem něco trpělivě vysvětluje na facebooku - já už bych některé poslala kamsi," směje se.

Návrat do Česka současně znamená pochutnat si na jídlech, která jsou od italské kuchyně velmi odlišná. „Vždycky se těším na ostravskou klobásu a kachnu," přiznává Radka.

Její partner Mauri si oblíbil jen jedno české jídlo, a to svíčkovou s českým knedlíkem, kterou mu Radka v Inzagu občas uvaří. „Samozřejmě doma jíme hodně těstoviny a pizzu, kterou já tedy ráda nemám stejně jako mořské plody. Ráda ale připravuji různá pesta, oblíbené je z lilku a rajčat, ale i jiná jídla ze zeleniny. Ta je na trzích dostupná a vždycky čerstvá, v tom je trošku Česko pozadu,“ uzavírá Radka.