Právě takové důkazy se v těchto týdnech ze všech sil snaží nalézt město Turnov. Městský zastupitel Josef Kunetka a jeho spolupracovníci prohledávají archívy a pátrají po dobových svědectvích.

Ve hře je mnoho. Dědička hraběcího rodu Johanna Kammerlander by v případě získání dostatečných důkazů ztratila veškeré nároky na navrácení rozsáhlých pozemků a například i státního zámku Hrubý Rohozec. Kammerlanderová se soudí v Libereckém kraji o majetek v hodnotě přesahující sto milionů korun. Ve hře je rovněž majetek Národního památkového ústavu a také několika soukromých firem.

„Městské zastupitelstvo pověřilo svého člena Josefa Kunetku, aby se hledáním dalších důkazů zabýval,“ řekl Deníku místostarosta Turnova Jaromír Pekař.
Materiály z archivů chtějí turnovští do poloviny září předložit semilskému okresnímu soudu. Právě tam by totiž mělo padnout rozhodnutí o vydání majetku včetně zámku Hrubý Rohozec.

Případem se zastupitel Kunetka zabývá již šestnáct let. Podle něj byl Walderode ve wehrmachtu, patřil mezi členy Henleinovy SDP a byl občanem německé říše. „Existuje důkaz, že v roce 1947 zamítlo ministerstvo vnitra jeho žádost o zachování československého občanství,“ vysvětlil Kunetka.

Josef Kunetka pátrá po důkazech například v archivech bezpečnostních složek, na pražském magistáru či v Oblastním archivu v Litoměřicích. Jak ubezpečil, jedná se o složitou práci náročnou na trpělivost. „Těch spisů je obrovské množství, ale prohlédnout je musíme,“ dodal Kunetka s tím, že žádné konkrétní výsledky pátrání zatím zveřejňovat nebude. Informace dostane jako první Okresní soud Semily.

Vracení majetku je podle jeho názoru neopodstatněné. „Pokud bychom po válce dostali dostatečné reparace, bylo by to jiné,“ upozornil na historické souvislosti Josef Kunetka. Případ Walderode provázely od počátku spory o československé občanství hraběte a jeho spolupráci s nacisty.

Občanství ztracené, vrácené a ztracené

Walderode přišel jako občan německé národnosti o rodový majetek bezprostředně po skončení druhé světové války na základě Benešových dekretů. Vztahovaly se na osoby, jež se během ní provinily proti zájmům ČSR.

V roce 1947 úřady Walderodemu československé státní občanství vrátily. Zabraný majetek už ale nestihl získat nazpět, po komunistickém puči v únoru 1948 emigroval a o občanství znovu přišel. V roce 1992 ministerstvo vnitra Walderodemu občanství opět vrátilo a šlechtic zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu. Vzápětí se však objevila svědectví, že během války spolupracoval s nacisty.

Průlom v rozhodování soudů přišel až na konci loňského roku, kdy Ústavní soud přiznal Johanně Kammerlander nárok na malý lesík nad tratí u obce Žďárek na Liberecku. Zda bude mít toto soudní rozhodnutí dopad na následující majetkové spory, je v současné době nejisté.

Aleš Vávra