Jak jste se dozvěděl o soutěži?
Iniciátorkou všeho byla maminka mojí manželky. Poslala mi upoutávku na soutěž Hlas Dvojky. Nechal jsem to trochu uležet a pak mi to nějak nedalo a zjistil jsem, že mě klání zaujalo. Včetně podmínek.

Co nejvíce?
Hlavně to, že po nás pořadatel Český rozhlas Dvojka chtěl, abychom si napsali vlastní fejeton na téma Cesty, zážitky z cestování. Fejeton jsme museli sami namluvit a demo snímek poslat do rádia. Byla to pro mě dost ojedinělá záležitost.

Jakou svou cestu do zahraničí jste k napsání materiálu využil?
Cestu do Chorvatska. Jak se později ukázalo, podobně přemýšlelo dalších několik desítek, ne-li stovek soutěžících.

Fejeton je poměrně těžký novinový žánr. Je zajímavé, že pořadatelé se upnuli právě na něj.
Ano, ale na druhou stranu tento žánr skýtá dostatek prostoru, aby se v příspěvku objevilo něco osobitého a zůstal tam prostor pro zamyšlení a nadhled. Technický problém byl jen v tom, že jsme byli limitováni jednou minutou. Takže napsat fejeton a pak se mluveným slovem vejít do té jedné minuty byl trochu problém.

Chystal jste se tedy dlouho na účast v klání?
Fejeton na dané téma jsem měl už poměrně dlouho na srdci i v duši, takže jsem ho napsal rychle. Ale seškrtat ho na požadovaný limit a nahrát v naprostém tichu, aby na snímku nebyly slyšet šumy zpovzdálí, nebylo úplně snadné.

Kde jste monolog natočil?
Nakonec jsem se zavřel v autě. S nahráním demosnímku jsem se vešel do stopáže 59 vteřin a poslal ho do rozhlasu.

Jak pokračovala soutěž dál?
Z více než 500 fejetonů porotci vybrali 470, které splňovaly kritéria. A z nich pak podrobným posloucháním příspěvků vybrali porotci patnáct žen a patnáct mužů do semifinále, které se konalo v nahrávacím studiu Českého rozhlasu na Vinohradech. Do finále v Divadle U Hasičů se dostali podle vyhlášených pravidel tři muži a tři ženy. Ke svému překvapení jsem se ocitl mezi nimi.

Kdo z porotců vás zaujal?
Porota byla kritická, ale zároveň laskavá, užili jsme si i spoustu legrace. Například Jan Přeučil, který byl patronem soutěže, nás učil, jak se máme správně rozmlouvat, kladl nám na srdce, jak je důležité pěstovat největší z pokladů, jakým je bezesporu náš mateřský český jazyk. Odnáším si spoustu důležitých postřehů a vzpomínek, a to i na další osobnosti poroty.

Došlo již na nějaké nabídky ze strany rozhlasu v podobě možné spolupráce s vámi?
Jako finalisté jsme dostali nabídku stát se regionálními zpravodajci a zviditelňovat například stěžejní akce z oblasti kultury. Zatím jsem nikoho z královéhradecké redakce Českého rozhlasu neoslovil, ale mám chuť do krásné rozhlasové mlýnice svým dílem přispívat.

Co na to vše vaši žáci?
Soutěž někteří sledovali a teď se ptají, jestli vyměním školu za rozhlas. K tomu se však nechystám (úsměv).