Trasa je dlouhá pět kilometrů, vede horským terénem s převýšením 188 metrů a dá se charakterizovat takzvaně střední obtížností. „Je to příjemný pěší okruh, který určitě v pohodě zvládnou procházkou i rodiny s dětmi v čase kolem dvou hodin. Má své kouzlo. Vede pozvolna, mírně, až do nejvyššího místa na svahu Černé hory s krásnými výhledy a pak už se jde jen dolů z prudkého kopce," ukazoval na mapě při otvírání stezky tvůrce jejího grafického značení a autor textů na informačních panelech, které na šesti zastaveních stezku doprovázejí, Radek Etrych. „Trasa vychází ze starých stezek, které se projektem oživily. Dřív je používali dřevaři," dodal Etrych a jen upozornil, že s kočárky jízdu nedoporučuje, protože terén je místy kamenitý.

Na zastaveních najdou turisté ledacos zajímavého. Kromě zříceniny hrádku Purkhýbl, o kterém už Deník informoval, třeba dřevěný xylofon, kterým se mohou zabavit děti. „Byl to jen takový nápad upozornit na to, že do přírody patří i spousta rozmanitých zvuků. Kmen stromu je nařezaný podle tloušťky na některých místech a když se na něj bouchá, vyluzuje tóny," vysvětlil Radek Etrych. Při cestě přírodou mohou lidé pozorovat třeba přistávání paraglidistů, prohlédnout si kapličku, kterou před lety městys nechal opravit. Obdiv si zaslouží Menčíkův les, kde se pasou koně a je tam starý lom, nebo po sto letech opravená stará dřevařská lávka v Zrcadlovém údolí u rozcestí Smrčina. Právě do tohoto místa souběžně vede také cyklostezka, která odtud mění směr a pokračuje na Hoffmanovy boudy.

Raritou stezky je šest Schwarzenthalských poudaček, kterých je právě Radek Etrych autorem. Hned ta první, o vzniku názvu Černého Dolu se čte s trochou strašidelného mrazení. Popisuje, jak v „oudolí stříbrného potoka strašlivý duch černého lesa své poklady střeží a koho chytne, toho do tmavých dolů zavleče". Báchorek bylo v Krkonoších přehršel, tak proč jejich kouzlo neobnovit? Jak autor s úsměvem dodává: „Na každém šprochu je pravdy trochu." Historie osídlení těchto míst je hodně zajímavá. „V Černém Dole se těžilo všechno možné, rudy, uran. Třeba na Špičáku, jak je teď skiareál, lidi vlastně lyžují na zlatě. Tam byl totiž vstup do zlatého dolu a málokdo to ví," prozradil jednu ze zajímavostí Radek Etrych.

Starosta městysu Zdeněk Kraus je rád, že stezka vznikla. „Máme jich tady víc, ale tahle bude teď stěžejní. Líbí se mi na ní hlavně propojení hornické minulosti a přírody v Krkonošském národním parku," řekl Deníku. „Na procházku se tam chystám, ale ještě jsem ji nestihl," usmál se starosta, ale vzápětí trochu posmutněl. Vrásky na čele má totiž aktuálně z vyřešení finálního úseku kanalizace, což je velkým úkolem místní radnice. „Jde o zbytek Černého Dolu, a to celou Čistou. Máme podanou už čtvrtou žádost o dotaci," popsal lapálie. Nyní se však podle něj blýsklo na lepší časy.

„Během měsíce bychom měli dostat konečně kladné rozhodnutí. Ani tak ale nebude dofinancování kanalizace jednoduché, protože máme dostat z předpokládaných nákladů, které činí 120 milionů korun, 64 procent dotací. A zbytek, tedy přes 40 milionů korun, musíme zajistit jinde a částečně i sami," popsal Zdeněk Kraus a vypočítal, že 20 milionů na kanalizaci městys ušetřil z vlastních zdrojů, o 12 milionů korun radní požádali jako půjčku na Fondu životního prostředí, zhruba 6 milionů korun by mohl Černý Důl dostat za to, že je v ochranném pásmu Krkonošského národního parku, 4 miliony korun má slíbené od Královéhradeckého kraje.

„Zbytek peněz musíme zajistit úvěrem. Takže i když máme financování kanalizace zajištěné, dvacetileté splácení úvěru poznamená obec do budoucna. Na velké investice dlouho nebude," uzavřel černodolský starosta Zdeněk Kraus. Když vše skončí dobře, budování kanalizace v Čisté má začít na podzim.