Tajemný název několik mikrometrů velkého zeleného mechu v uplynulých dnech zvedl ze židlí botaniky. Zaměstnancům Správy Krkonošského národního parku se podařil nečekaný objev.Našli totiž šikouška zeleného. „V celé Evropě je tento mech považován za vzácný, je řazen mezi zranitelné až ohrožené druhy," komentoval unikátní objev mluvčí parku Radek Drahný.
Jak dále odborníci uvedli, nálezy jsou spíše náhodné, což je dáno špatnou viditelností této rarity.
„Jsou roky, kdy se vyskytuje ve větším množství a jindy je jej zase méně. Registrujeme místa, odkud zmizel. A nevíme proč," informovala botanička Viera Horáková.
„Víme jistě, že pro výskyt šikoušku zeleného je zapotřebí stálá přítomnost tlející dřevní hmoty, proto odvážení padlých kmenů a větších větví z lesů je největší příčinou jeho ohrožení. Naštěstí lesníci v krkonošských lesích nechávají značnou část dřevní hmoty k samovolnému rozpadu, což je pro výskyt šikoušku ideální," konstatovala botanička Horáková.
V loňském roce botanici našli hned několik oblastí s výskytem tajemného mechu. Nejvíc jich bylo kolem Černého a Tetřevího potoka nad Dolním Dvorem.
„Předpokládáme, že je lokalit víc, než jsme objevili. Proto je nutné i nadále pátrat v lesích. Pokud by místní nebo návštěvníci hor při houbařských vycházkách narazili na charakteristickou tobolku šikouška zeleného, budeme rádi, když nám zašlou co nejpodrobnější popis místa. My pak výskyt druhu s potěšením ověříme," dodala Viera Horáková.
O téměř neviditelném mechu:
Šikoušek zelený je obyvatelem jehličnatých i listnatých lesů. Místa, která má rád, musejí poskytnout dostatek trouchnivějícího dřeva s potřebnou vlhkostí.
Mech nejradši obsazuje zetlelé padlé kmeny i drobné úlomky dřeva, ztrouchnivělé pařezy a větve jehličnatých, méně často i listnatých dřevin. Nejvíce trouchnivého dřeva bývá v hluboce zaříznutých lesních údolích.Právě na takových místech odborníci v Krkonoších mech objevili.
Tajemnost mechu spočívá zejména v jeho „neviditelnosti" a s tím spojenými zatím neúplnými informacemi o jeho životě. Šikouška lze najít jen v době, kdy vyroste sporofyt, tedy štět s tobolkou, v níž se tvoří spory, sloužící k rozmnožování. Tobolka má obvykle 1 až 2 centimetry délku a je tedy alespoň trochu viditelná. Mladé sporofyty vyrůstají na podzim a mají zelenou barvu. Jak dozrávají, jejich barva se mění postupně zhnědnou a tobolka se nakloní na stranu. Šikoušek zelený je obyvatelem jehličnatých i listnatých lesů. V nejvyšších horách Česka jsou kromě Černého a Tetřevího potoka známé případy výskytu ve Vítkovicích v údolí Pustého potoka, nad Černým Dolem nebo v údolí Vavřincova potoka v povodí Úpy. Šikoušek tam roste v lesích v nadmořské výšce od 620 do 910 metrů nad mořem. Odborníci pro lokality zaznamenali jejich souřadnice, které jim pomohou v dalších letech při pravidelných kontrolách výskytu.
V současné době se podle biomonitoringu mech objevuje v 87 českých lokalitách, z toho 40 jich bylo nalezeno v CHKO Jeseníky a blízkém okolí. Dalším územím s větším počtem mechů je CHKO Beskydy. Celkově více než 56 procent výskytu šikouška je na území EVL (evropsky významných lokalit).
close
zoom_in
