Saně rohačky bývaly kdysi neodmyslitelnou součástí inventáře každé horské chalupy v Krkonoších nebo v jejich podhůří. První písemně zaznamenaný sjezd na rohačkách proběhl roku 1737 během návratu z výpravy k Malému stavu. Zpráva o prvním čistě turistickém sjezdu se dochovala z roku 1815. Bylo to na trase dlouhé 7 km vedoucí od hraniční boudy na sedle Przełęcz Okraj (Grenzbaude) k zájezdnímu hostinci Pod Zlatou hvězdou (Pod Złotą Gwiazdą) v Kowarech.

Tato atrakce si získávala stále nové příznivce. V roce 1896 bylo pro turisty nachystáno už kolem 3000 rohaček a stejný počet tažných koní. Vzniklo dokonce sdružení vozků, hájící jejich zájmy a regulující jízdné na jednotlivých trasách. Rozvinula se doplňková infrastruktura, byly zřízeny nové hraniční přechody a celnice.

Turistika se stala masovou záležitostí, na což mělo nepochybně vliv zprovoznění železničních tratí spojujících Krkonoše s Berlínem a Vratislaví v roce 1866. Zimní sjezdy na saních, podobně jako letní výstup na Sněžku, patřily k nejpopulárnějším turistickým atrakcím Krkonoš. Ceny jízdného v závislosti na délce trasy činily 5 až 16 marek a řídily se pevným ceníkem.

S nápadem obnovit jízdy na starých dřevařských saních z Malé Úpy do Kowar, které se tu pro pobavení panstva a rozhojnění těžce vydělávaných peněz horalů provozovaly na počátku 19. století, přišel lesník z Červeného vrchu Josef Tylš už před řadou let.
