Zvládne výrobu poctivého koštěte z proutí jeden člověk? Je k tomu potřeba speciální nástroj? To se dozvěděli účastníci sobotního kurzu, kteří domů odcházeli s vlastnoručně vyrobeným koštětem.

„Koště upletu za necelou hodinu. Potřebuji k tomu ale pomocníka, s kterým proutky utahujeme na podomácku stlučeném utahováku, aby koště pevně drželo," vysvětlil Aleš Haták, jeden z lektorů maršovského kurzu.

Mnohem delší jsou však přípravné práce. Proutky na osm košťat připravovalo pět lidí dva dny. Proutky nesmí být suché, aby koště nepraskalo. Pak se nařežou na tři délky.

„Koště z březového proutí má třikrát delší životnost než to režné. Můžete ho dole osekávat. Když doslouží, manželka na něm může odletět," vysvětlil s úsměvem Aleš Haták. Jeho kolega Ondřej Švehla se pustil do staré dovednosti před dvěma lety a zatím upletl sedmdesát košťat.

Všichni se shodli na tom, že na výrobu koštěte je potřeba mít sílu. „Je to poměrně fyzicky náročné, protože proutky musíte stále pevně držet a utahovat. Měla jsem z toho křeče v ruce," popsala Monika Kosinová.

„Poznala jsem, jaká je s tím práce. Teď už bych do kamen nevyhodila ani staré koště," potvrdila Lenka Brožová, která je už pravidelným návštěvníkem akcí střediska Sever. „K lidové tvorbě mám vztah. Bydlím na horách v roubené chalupě v Malé Úpě, takže tam se tyhle výrobky hodí," vysvětlila Lenka Brožová. Vyzkoušet si zručnost přijel do Horního Maršova i Pavel Tomek, který využil příležitost a dovezl si vlastní koště k opravě.

„S výsledkem jsem spokojená, akorát se mi lidé v autobuse na cestě domů budou smát," zhodnotila svou dvouhodinovou práci Lenka Brožová. „Budou se divit, proč jedete autobusem, když můžete nastartovat koště," dodal Aleš Haták.

Pavla Svítková