Času Vánoc předchází doba adventní, která začíná 4 týdny před Vánoci. První adventní nedělí (připadá na neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem) začíná liturgický rok, končící 24. prosincem, tedy Štědrým dnem.

Vánoční svátky pak začínají druhý den, tj. Božím hodem vánočním a vrcholí 6. ledna na Tři krále (Zjevení Páně). Do této doby bylo zapovězeno nejen svatební veselí, ale i jiné světské radovánky a zábavy. Následující den (7. ledna) začíná období masopustu, čas bujarého veselí, svateb, hostin, zabijaček.

Během adventu mají svátek i někteří svatí, k nímž se vztahují staročeské zvyky a tradice.

Z těch známějších je to například sv. Mikuláš s jehož jménem byly (a nadále jsou) svatomikulášské obchůzky. Určitě si rádi vzpomeneme na pána v dlouhém bílém šatě, s biskupskou čepicí na hlavě, v levé ruce držel berlu, v pravě prut. V předvečer svátku obcházel Mikuláš s doprovodem domácnosti za zvonění zvonků a rachocení čertovských řetězu. Doprovod světce tvořili nám známí čert s andělem (protiklad zla a dobra), ale někde, podle krajových odlišností, mohli být členy průvodu také lidé převlečení za husary, dragouny, kluky, kominíky, mastičkáře, medvědy atd. Děti byly obdarovávány jablky, ořechy a dalšími pamlsky.

Dalším příkladem jsou Barborky. Barborka, dívky či žena v bílých, někde v černých šatech, obcházela stavení v předvečer svátku sv. Barbory, tj. 3. prosince. V ruce držela metličku ozdobenou pentlemi, kterou hrozila zlobivým dětem. Děti, které nezlobily byly obdarovány jablky, ořechy, cukrovinkami. Při obchůzce Barborky také zpívaly.

Na sv. Ondřeje (30. listopadu) se věštila budoucnost sléváním olova.

Podle lidové tradice byla sv. Lucie ochránkyní před čarodějnictvím, proto od jejího svátku až do Božího hodu podávaly hospodyně dobytku kousek těsta s různým kořením a zeleninou, aby odehnaly zlé síly. I večer před sv. Lucii se obcházela jednotlivá stavení. Lucie byly oděné do bílých plášťů, obličej měly zakrytý maskou ze dřeva a papíru nebo celý pomoučený. Chodily s velkým nožem a strašila děti. Kontrolovala, zda se o adventu postí.

Štědrým dnem končí adventní období a období půstu. Proto má tento den slavnostní charakter.

Co se z dřívějších vánočních tradic dochovalo je především strojení a zdobení vánočního stromku, pečení vánočního cukroví, tradiční vánoční pokrmy, stavění betlémů a přirozeně rozdávání dárků. Vánoční stromek jako symbol Vánoc se poprvé objevil na počátku 19. století v Praze, kde ho postavil a ustrojil pro své štědrovečerní hosty ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich. Zvyk zdobení stromku se již dříve objevil v německých zemích. Nejdříve se ujal v aristokratických rodinách, poté v měšťanských a nakonec se ujal i na venkově. Lidé stromky dříve zdobily tím, co bylo běžně dostupné. Zdobilo se cukrovím, perníčky, dřevěnými výrobky.

Na štědrovečerní tabuli dříve nepatřil nám obvyklý smažený kapr a bramborový salát. Po celodenním postu nabízela štědrovečerní večeře sedmero až devatero jídel.

Například v oblasti Krkonoš a Podkrkonoší se prostíraly pokrmy z hub (hubovec – hubník, chlupaté knedlíky s houbami) – ale nejen tam.

Na stole nechybělo ani pečivo a hlavně vánočka, která měla podle zvyklosti moc uzdravovat, pokud se připravila na Štědrý den, ani vrkoče z kynutého těsta spleteného do kruhu, do něhož se napíchaly špejle ozdobené sušeným ovocem. Pekly se štrůdly, koláče.

Potraviny měly svůj symbolický význam. Například jáhelník (jáhly někdy s rýží a švestkami zapečené s mlékem) znamenal příchod peněz do stavení, již zmíněný hubník štěstí, krupice děti, hrách a čočka měly ochránit děti proti vyrážkám a zelí a řepa proti svrabu. K dalším typickým pokrmům patřilo tříslo, což bylo dušené sušené ovoce, buchtičky nadité mákem či tvarohem, tzv. máchurky nebo houskové řezy s mlékem či švestková polévka. Ovocné polévky, neboli rambulice, zřejmě přišly ze sousedního Německa. Nechyběla ani zelenina v podobě česneku a cibule, hrachová polévka, čočka na husto, odvárka ze sušeného ovoce se svítkem, ořechy, jablka, hašpánkové vdolky.

Na Štědrý večer se nenadělovalo jen lidem, ale obdarováno bylo i domácí zvířectvo. Dobytku se sypaly otruby s několika lžícemi štědrovečerního jídla, přidaly se i ořechy a mandle. Drůbeži se sypala pšenice do kruhu ze starého řetězu, aby se držely pohromadě a nezanášely. Kousky vánoček se dávaly i studni a vodě vůbec, drobečky dostával oheň. Chodilo se na sad budit stromy a ovazovat je slámou s prosbou o příští úrodu.