Z mého úhlu pohledu dojem kazí pouze rozrůstající se malá města, která se zde staví prakticky pouze podél silnic, a tak mi celá cesta přišla, že vedla z velké většiny zašlou, odpadky zabalenou městskou zástavbou. Když na chvíli zmizela, v dáli se zjevily hledané hliněné pevnůstky.

Ouzazarte je takový Marocký Hollywood, v poslední době se zde natáčel Prince of Persia. Dominuje velké náměstí, které se vždy na noc promění na obrovský bleší trh, obalený malými restauracemi, kde lidé sedí nad sklenkou čaje a vody a pozorují bujarý život davu.

Nedaleko se také nachází asi nejslavnější Ksar Ait benhadou. Vysloveně mohutný blátěný hrad vystavený nad řekou, jež je dodnes obývaný několik rodinami. Ty vás za malý poplatek s radostí provedou jejich skromným obydlím povětšinou se skládajícím z pár malých místnůstek, v nichž s nimi žijí i různá domácí zvířata, hlavně ovce a kozy. Celý Ksar je vystaven na jedné straně malého kopce, z jehož vršku se každému dostane úchvatný pohled na úrodné říční údolí, jež je zvláště před večerem opravdu nezapomenutelný.

Cesta do Zagory vede odtud na jih. Nejprve je však nutné překročit horský průsmyk ve výšce 1600 metrů nad mořem. Od něho se cesta stáčí ke korytu řeky a prochází palmovými háji až do samotné Zagory, jež je hlavně turistické město. Lze sice pokračovat dále do Mhamidu, ze kterého se vyráží do pouště. Ale má zkušenost je taková, že Mhamid není tak bezpečným místem jako Zagora.

Město samotné není příliš zajímavým místem, ve kterém snad kromě místního muzea nejsou žádné zajímavé pamětihodnosti. Jde spíše o takové klidnější městečko v palmovém háji, po kterém rozhodně doporučuji alespoň malou procházku každému, kdo tam zabloudí.

Náš plán byl se ubytovat v Zagoře a podniknout výlet do palmových hájů a vůbec po celém okolí a další den přes Mhamid do pouště.

Na místě nás však napadlo půjčit si čtyřkolky. A projet se po té slavné písečné poušti Chegaga.

Po příjezdu do Mhamidu nás obklopil dav nedočkavých obchodníků a jeden z nich nám nabídl, že nám zařídí čtyřkolky a do pouště vzdálené asi 60 kilometrů nás i doveze jeepem. Obyčejné auto tam nemá opravdu šanci dojet, protože jde o čistou poušť, skrze kterou nevede žádná pevná cesta. Souhlasili jsme tedy a po chvíli vyjednávání, kdy se nám podařilo cenu srazit na hodnotu, kterou jsme byli ochotni zaplatit, jsme vyrazili.

V Maroku platí jedno prosté pravidlo. Pokud něco chcete, musíte vědět, jakou to pro vás má cenu. Smlouvání je místní koníček, pokud chcete něco kvalitního, tak musíte o to smlouvat. Jinak vás natáhne každý s velkou radostí na tváři. Pokud obchodník vidí, že jste ochotni zaplatit více, nižší cenu vám nikdy nenabídne. Pokud jednu nabídku odmítnete, znovu vám ji povětšinou nedá.

Vyrazili jsme tedy v postarším jeepu Defender, jež je pro pouště dnes již typickým vozidlem. Místní lidé svá auta opravdu nešetří, a tak jsme někdy nevěděli, zdali z auta i něco nevypadne. Přeci jen vypadalo, že svá nejlepší léta má již dávno za sebou. Tachometr neukazoval, boční skla chyběla a přední bylo nakřápnuté. Cesta sama se potácela, jako čistě měsíční krajina, ze které čas od času vyčníval pouze menší strom, či se rozkládala zdechlina nebohého zvířete. V dáli se rýsovaly hory. Putovali jsme asi dvě hodiny, než jsme dorazili na pokraj písečné pouště, kde na nás měly čekat naše čtyřkolky. Bohužel pouze měly. Na místě jsme totiž zjistili, že všechny jsou rozbité. V ten moment mi bylo jasné, že nás podvedl. Byl jsem sice rád, že jsem naštěstí obchodníkovi zaplatil pouze polovinu ceny jako zálohu. Primární ale bylo dostat se zpět. Což se ukázalo jako lehký problém, protože náš řidič nemluvil anglicky a nejprve nechápal, že potřebujeme zpět. Nakonec jsme se však dokázali domluvit a v podvečer jsme se vrátili zpátky si to vyřídit s mužem, který nás tak zdvořile obalamutil.

Jako tradičně se vymlouval, že to nevěděl, že je poctivý a kdesi cosi, až nám nakonec vrátil část peněz a my odešli. V Zagoře jsme nakonec zašli na policii, kde nám oznámili, že jsme měli štěstí, že jsme z něj nějaké peníze dostali, protože s tím nic dělat nemohou a že Mhamid není státem kontrolované místo neoficiálně. A pro příště nám doporučují uzavírat dohody v Zagoře, kde je vše pod přísným dohledem.

Martin Dlask