Moderní způsob výuky prostřednictvím softwarové aplikace pilotního projektu Insylea (Institutu pro synergické vzdělávání), při kterém pracují na počítačích v malých skupinkách, nutí žáky k vlastním postupům řešení a hledání nových cest a chyb. Tvůrci programu registrují poptávku po výukovém systému ze Severní Ameriky a Blízkého východu.

„Děti se učí formou řízeného objevování. Nejsou pouze konzumenty a prázdnými nádobami, do kterých se musí vše nalít. Nenásilně, bez stresu a přesně zaznamenávají cestu, jak k řešení dojdou. Systém odhalí, co žák neumí, kde musí přidat,“ vysvětluje jeden ze strůjců projektu Insylea Jiří Vicek. Studoval a učil v USA, pochází z Vrchlabí.

To je také důvod, proč konstruktivismus zamířil na náměstí Míru jako na první základku v republice. Zkoušejí ho tam jednou týdně v páté a šesté třídě v matematice a češtině. „Lze aplikovat na každý předmět, který je založený na teoretických znalostech a poznatcích. Je to učení přirozenější formou než tradiční, frontální výukou. Děti by se měly vracet k tomu, jak se člověk přirozeně učí od pravěku. Nebudou sedět v lavicích, přijímat a reprodukovat informace. Budou si na ně sami přicházet za pomoci moderních technologií, což je pro ně přitažlivé,“ popisuje.

Podobným principem funguje vzdělávání metodami Montessori a Hejného. Insylea spočívá v dynamicky se rozvíjející a aktualizující se síti výukových materiálů. Žáci pracují v mechanicky ovládané neuronové síti postupů řešení a návodných informačních karet a všechny poznatky zaznamenávají. „Děti reagují rychle a naučily se pracovat tímto způsobem během pěti minut,“ říká Vicek.

„Důležitým prvkem je práce s chybami, protože děti se nejvíce učí ze svých chyb. Postupy při chybách proto tvoří minimálně polovinu výukových materiálů,“ dodává.

Na Vysoké škole finanční a správní v Praze vede pět let magisterské a bakalářské státnicové předměty. Konstruktivistickou metodu tam aplikuje v předmětech strategický management, manažerská ekonomie, byznys management. V angličtině. Impulzy pro její zavedení měl dva.

„V roce 2013 jsme s kolegou spustili on-line výuku jazyků, při které účastníci na sebe koukali přes webové kamery v malých skupinách. Jeden z nich nám sdělil, že nebude koukat deset minut na lektora, jak mu něco vysvětluje, ale chce si na to přijít sám. Druhým impulzem bylo, když studenti při výuce bakalářského předmětu nedávali pozor a já si uvědomil, že bych pozor taky nedával, pokud bych byl v jejich situaci. Radši chtěli něco řešit.“

Jitka Anna Erlebachová, třídní učitelka 5. A ZŠ náměstí Míru Vrchlabí, si inovativní metodu pochvaluje. Děti se podle ní na hodiny, vedené konstruktivistickým způsobem, těší. „Zapadá do mého stylu učení. Je pro mě důležité mít vnitřně motivované žáky a vztahy ve skupině. Děti se učí samostatně pracovat, třídit a vstřebávat informace.“

Pokud Jiří Vicek myslí na budoucnost projektu, rád by ho propojil se zahraničím. „Rádi bychom měli dva-tři univerzální předměty v angličtině, aby byly použitelné i v cizině a vzájemně se propojily, aby si děti uvědomily, že svět nekončí branami škol,“ říká.