Šárka Musilová vystřílela v Tokiu první medaili v soutěži týmů s Davidem Drahonínským, druhou dokázala vybojovat v individuálním závodě. Z minulé paralympiády v Rio de Janeiro má bronz. Aleš Kisý se dočkal první medaile na svých pátých paralympijských hrách. Před tím byl čtvrtý v Pekingu 2008 a Londýně 2012. "Být dvakrát čtvrtý je peklo. Už si ze mě každý dělal srandu, byl jsem Pan bramborový. Když se mě někdo na tohle zeptal, už bych ty lidi občas tloukl, ale holt je to tam a Pan bramborový končí, doufám," prohlásil Aleš Kisý poté, co se mu povedlo získat medaili ve vrhu koulí.

Šárka Musilová z Trutnova získala na paralympijských hrách v Tokiu stříbro v lukostřelbě.Aleš Kisý a Šárka Musilová z Trutnova získali medaile na paralympijských hrách v Tokiu.Zdroj: archiv Šárky Musilové

Šárka Musilová měla už bronz z Ria 2016, v Tokiu svoji bilanci vyzdobila dvěma stříbrnými kovy. "Šla jsem si za svým. Říkala jsme si: Šárko, buďto to vyhraješ, nebo nevyhraješ. Jiná možnost není. Je to samozřejmě krásné, ale teď si konečně trochu oddychnu. Ten stres byl hodně náročný, zvlášť v posledních zápasech a je hlavně znát velká únava. V posledních dnech jsme stříleli, trénovali. Stříbro jsem ani nečekala, takže jsem opravdu šťastná," povídala poté, co ve středu získala stříbrnou medaili v individuálním závodě lukostřelkyň.

V Tokiu zažívá svoji druhou paralympiádu. Ve srovnání s Riem 2016 je kvůli covidovým opatřením jiná. "Nemůžeme z vesnice či střelnice odejít, ale i tak je to tu krásné. Člověk vidí, jak se svět pomalu začíná vracet zpět k normálu a vidět na jednom místě sportovce z celého světa je super. Japonci jsou stále usměvaví a přátelští. A musím říct, že to zde mají velmi dobře zorganizované. Paralympiádu si užívám moc. Ale už se upřímně i těším domů za rodinou," sdělila svoje dojmy z Tokia.

Šárka Musilová se začala věnovat sportu po vážném úrazu, kdy v devatenácti letech upadla na mokrých schodech. Sport pro ni nebyl pouze novým impulsem, ale asi i osudovým. "Když se „zlomíte“, musíte si následně něco najít, co vás bude posouvat dál a bude to pro vás motivace do dalších let. Nejde počítat jen vrabce na střeše a litovat se. To není můj styl. Já se od začátku řídím svým mottem: Nekoukej na překážky jako na překážky, ale jako na nové příležitosti," vysvětlila svůj postoj.

Šárka Musilová z Trutnova získala na paralympijských hrách v Tokiu stříbro v lukostřelbě.
Medailistka z paralympiády: Není můj styl počítat vrabce na střeše a litovat se

Klíčovou roli sehrálo působení ve sportovním klubu obchodní akademie Olgy Havlové v Janských Lázních, která se věnuje handicapovaným lidem. "V mém případě sehrály Janské Lázně velmi podstatnou roli. Sport pro mě začal pravě tam. Škola je úžasná a jediná svého typu v Evropě. Jsem ráda, že jsem právě tam mohla studovat a začít sportovat," zdůraznila.

"Sport navíc každého seznámí s dalšími lidmi se stejnými nebo podobnými handicapy a pro nové „poúrazáky“ je tak snadnější zvládnout novou životní situaci," dodala.

S lukostřelbou začínala Šárka Musilová v Janských Lázních u trenéra Daniela Fridricha, který tehdy vedl na Obchodní akademii sportovní klub. Kvůli svému handicapu nedokázala střílet z klasického reflexního luku, přešla proto na kladkový luk, který je pro tetraplegiky vhodnější. Lukostřelbu si zamilovala. "Šárka je dříč a paralympijské medaile si určitě zaslouží," reagoval Fridrich na její úspěch z Tokia.

"Začátky sice byly komplikované, protože Šárka musela absolvovat několik operací, několikrát jsme začínali úplně od nuly. Musela se naučit správně střílet z luku, protože bez správné techniky žádného výsledku nedosáhnete. Šla si ale za svým cílem, dostat se na paralympiádu a eventuálně vybojovat medaili. Makala a dokázala to," řekl. Fridrich vyzdvihl také přínos Davida Drahonínského, který s ní trénoval a spolu získali dvě paralympijské medaile v soutěži týmů.

Před odletem do Tokia trénovala Šárka Musilová velmi intenzivně doma v Trutnově a Praze. "Trénovala jsem i sedm dní v týdnu, dvou až třífázově. To znamená ranní trénink, kondiční cvičení nebo fitness a odpolední trénink. Mám velké štěstí, že můžu díky městu Trutnov, Mebysu Trutnov (provozovatel sportovních zařízení v Trutnově) a skvělým lidem jako jsou pan Tylš a Musil trénovat na trutnovském stadionu. Tam mám trénink několikrát týdně. Navíc mám trenéra Vladimíra Bradu v Praze, tak ještě dojíždím na tréninky k němu do Prahy na střelnici na Tyršově vrchu, kde vždycky můžeme opravit luk a šípy. Tam jsem byla jednou až dvakrát týdně," přiblížila tréninkové dávky.

V Tokiu zažívá svoji druhou paralympiádu. Ve srovnání s Riem 2016 je kvůli covidovým opatřením jiná. "Nemůžeme z vesnice či střelnice odejít, ale i tak je to tu krásné. Člověk vidí, jak se svět pomalu začíná vracet zpět k normálu a vidět na jednom místě sportovce z celého světa je super. Japonci jsou stále usměvaví a přátelští. A musím říct, že to zde mají velmi dobře zorganizované. Paralympiádu si užívám moc. Ale už se upřímně i těším domů za rodinou," sdělila svoje dojmy z Tokia Šárka Musilová.