Od druhé světové války uplyne 70 let. Doba měla své hrdiny a právě jim je určen projekt Paměť národa. Patří mezi ně i válečný veterán Jan Plovajko. Ve čtvrtek besedoval o svém nelehkém osudu s Trutnovany v Muzeu Podkrkonoší.

Jan Plovajko se narodil 5. 2. 1922 v obci Tuří Bystrá na Podkarpatské Rusi. Po záboru Podkarpatské Rusi Maďary utekl do SSSR s cílem bojovat proti okupantům, zde byl poslán do gulagu. Po uzavření spojenecké smlouvy prezidentem Benešem se Sovětským svazem v roce 1943 byl Plovajko z gulagu propuštěn do vznikající československé armády.

Po gulagu šel do bojů na frontu

Prošel boji v Dukelském průsmyku a u Liptovského Mikuláše. Po válce se rozhodl zůstat v armádě. V hodnosti poručíka měl nejprve zajišťovat pořádek na Těšínsku a následně u hranic s Rakouskem. Po zklidnění situace v pohraničí odjel na aplikační kurz do Olomouce.

Veterán druhé světové války Jan Plovajko si o nelehkém osudu povídal s TrutnovanyZ Olomouce byl odvelen do Trutnova na pozici velitele kasáren. Tam jej zastihly události roku 1948. Komunisté se jej snažili nejprve přimět ke vstupu do komunistické strany a ke spolupráci při čistkách v armádě. „Pozvali mě na štáb k majorovi kontrarozvědky. Hned jak mě zval, tak jsem věděl, že to bude něco. Už jsem měl zkušenosti s NKVD atd. Pozdravil jsem a on: ´Soudruhu, dáš si koňáček?´ Já mu řekl: ‚Prosím tě, ty moc dobře víš, že já nepiji.' Tak on: ‚Kafíčko?' Já už věděl, co bude, tak jsem s nima nechtěl mít nic společnýho, a říkám: ‚Já když piju kafe, tak mě hrozně pálí žáha.' Teď začal, jestli mám nějaké těžkosti atd. Já mu odpověděl, že vše probíhá lépe než na frontě. On na to: ‚Tak my bychom ti pomohli,' a podsunul mi asi tři listy, abych je podepsal. Teď tam bylo o tom Malousovi. Poslouchá cizí rozhlas, šíří to mezi vojákama, spojení se zahraničím a takový voloviny. Jak jsem to přečet, tak jsem se začal smát. Řekl jsem si: Počkej, já ti ukážu, s kým máš tu čest. Já tě trochu vyvedu z míry. On zčervenal a povídá: ‚Co se směješ?' Já věděl, že to napsal a vykonstruoval on, tak říkám: ‚Bodejť bych se nesmál! Co je to za vola, co to psal, člověče?' Jéje. Já myslel, že ho trefí šlak. Nemohl promluvit, ale ovlád se a pak říká: ‚Ale ty to podepíšeš.' Já říkám: ‚Nepodepíšu! Poněvadž to je lež. Jak může poslouchat cizí rozhlas, když spolu bydlíme na jedné světnici a nemáme ani rádio.' Pak jsem pozdravil a odešel. Za tři dny mě znovu pozval a zase: ‚Podívej se, kariéra atd., atd.' Já jsem to odmítl a hotovo," vyprávěl poutavě válečný veterán pro výše zmíněný projekt Paměť národa.

Poté, co Jan Plovajko odmítl spolupráci a nabídku vysokých postů v civilní správě či armádě, byla proti němu vznesena vykonstruovaná obvinění.

Odmítl spolupráci, byl obviněn STB

V polovině roku 1948 vtrhla do jeho důstojnického bytu v Trutnově skupina příslušníků StB a provedla domovní prohlídku. Na základě nalezených a zabavených legálně držených zbraní a osobní korespondence bylo proti Plovajkovi vzneseno obvinění ze záškodnické činnosti, kontaktu s cizím nepřítelem a vraždy. Vzhledem k absurdnosti obvinění a množství svědků, kteří svědčili v jeho prospěch, byla veškerá obvinění proti němu zrušena. Po dalším obvinění ze strany StB byl Plovajko „z důvodů opakovaných poklesků" propuštěn z armády s platností od 17. září 1950. Až do konce 70. let, kdy odešel do důchodu, vykonával Jan Plovajko různá dělnická povolání. V současné době žije v Trutnově.

(jm, ah)