U nás se však již několikrát vyskytla v trutnovském městském parku u Střední lesnické školy. Mezi teplomilné houby patří také prudce jedovatá Závojenka olovová a Vláknice začervenalá neboli Patouillardova. Hřib satan, mnohými laiky tak obávaný v našich podmínkách v podstatě neroste (mnozí za něj mylně považují Hřib žlučník, který je odporně hořký, nebo jen mírně jedovatý a rovněž hořký Hřib kříšť). Jen několikrát do roka bývá nalezen spíše jižněji v Čechách a na jižní Moravě a je dokonce tak vzácný, že je zaznamenán v Červené knize ohrožených druhů a je v ČR zákonem chráněný.

Nebezpečné houby, které však v našich Podkrkonošských podmínkách rostou, jsou Muchomůrka jízlivá a Muchomůrka tygrovaná, kterou si někteří méně zkušení houbaři mohou splést s chutnou Muchomůrkou růžovkou. Vzácněji se u nás může vyskytnout i prudce jedovatý Pavučinec plyšový.

S růstem hub v Podkrkonoší to nyní vypadá poněkud nedefinovatelně. Potřebovali bychom, aby zase zapršelo a nebylo horko. Jedlé houby rostou, ale jak se říká, daleko od sebe. Od minulého týdne v lesích viditelně přibylo Muchomůrek růžovek a Ryzců černohlávků. Místy se hojněji vyskytuje i Hřib obecný-smrkový. Hřib hnědý se momentálně z lesů spíše ztrácí. Na konkrétních lokalitách se objevují Hřiby plstnaté, Hřiby žlutomasé a také Holubinky namodralá, jahodová a chromová. Nalezen už byl i Žampion polní, Bedla vysoká či Opěnka měnlivá.

Z hub nejedlých jsou to Čechratka podvinutá, Holubinka vrhavka a Hřib peprný. Místy roste i Hřib žlučník, lidově zvaný hořčák, někdy nesprávně nazývaný satanem. Vyloženě jedovaté houby rostou spíše méně. Muchomůrka červená a její blízká příbuzná Muchomůrka královská, která se od své příbuzné liší nažloutlým až játrově hnědým kloboukem, se vyskytují především v jehličnatých a dostatečně vlhkých lesních porostech.

Petr Kuráň