Učitel hudby na základní umělecké škole v Poličce zvládl trasu z Pece pod Sněžkou přes Obří důl k České Poštovně na Sněžce se 40 kg na zádech za 1 hodinu a 18 minut, vědecká pracovnice v soukromé firmě v Dolní Dobrouči, molekulární bioložka vynesla 20 kilo za 1 hodinu a 24 minut.

„Jsem spokojený, i když se mi nepodařilo překonat rekord, který držel můj bratr, dvojče Martin a dosáhl jsem stejného času. Chtěl jsem jít pod hodinu deset, ale to jsem si jenom myslel. Hodina patnáct je tak reálný čas, který by se dal zvládnout," sděloval v cíli Petr Mazal.

Loni dokázal vynést dokonce 60 kilo, před týdnem si v rámci tréninku naložil na hřbet stejnou zátěž, ale v závodě si na takovou tíhu netroufl. I s ohledem na svoji váhu 65 kg. „Před rokem to bylo hrozné. Když k tomu připočítáte i krosnu a svoje věci, tak nesete víc, než vážíte," vysvětlil dobrodruh z Poličky, který na podzim chystá knížku o loňsk&eac ute; výpravě kolem světa na kole.

Na náročné horské trase ho v sobotu potkal kritický moment. „Dopadla na mě krize nad vodárnou v Obřím dole, měl jsem tvrdé nohy. Taky v závěru to bylo hodně těžké. Musel jsem se kousnout se a dolézt nahoru." Nakonec zvládl závod nejrychleji ze všech, i přes problémy se stehnem. „Mám ho natažené, na konci mě dost tahalo. Zlobí mě dlouho, bude to asi chronický zánět. Teď mě hlavně hodně bolí nohy a zadek," vydýchával se po extrémním výkonu a už se těšil na příjemnou regeneraci. „Pár slivovic a pivo to spraví," rozesmál se.

Nijak neprotestoval ani proti plánu drahé polovičky. „Chceme se jít proběhnout, vyklepat únavu z nohou. Vyrazíme do pivovaru na Malé Úpě na Trautenberka. Tam doplníme minerály a vitamíny," měla jasno vítězka ženské kategorie Iva Dolečková. Při bleskovém výstupu na Sněžku nic jiného než vodu nestíhá. „Člověk funí a nemá čas řešit ani gely," poznamenala.

Šerpové se musí při cestě na nejvyšší českou horu proplétat skupinkami turistů. Špalíry aut v Peci potvrzovaly, že jich v sobotu vyrazilo na hory hodně. „Než zjistí, o co se jedná, tak si jich asi hodně ťuká na hlavu, co se to děje, když kolem nich míří d av s takovým nákladem a ještě při tom běží. Ale turisté fandí, povzbuzují, nabízejí vodu, uhnou se na trase. To je příjemné," popsala, jak to vypadá při závodě na úzkých horských cestičkách.

Zdroj: DENÍK/Jan Braun

Iva Dolečková přiznala, že závodí radši v zimě než v létě. „Mám radši zimu a špatné počasí, v tom se mi závodí nejlépe," řekla. „Vadí mi vedro, které bylo dole v Peci. Mnohem radši mám zimního šerpu. Lepší pro mě je, když mrze, než když je 25 stupňů. Navíc v létě se jde Obřím dolem a tam je krpál fakt prudký. V zimě se závodí přes Růžohorky a to mi vyhovuje daleko víc," dodala.

Při jejích obdivuhodných výkonech se nabízí otázka, jestli by si troufla i na větší než dvacetikilovou zátěž. „Třicet bych unesla, to jsem zkoušela. Čtyřicet by už asi bylo moc," odpověděla a už spěchala za kolegy ze zaměstnání z Dolní Dobrouče, kteří jí přijeli fandit na Sněžku. „Byli skvělí. Musíme si dát panáka!"

Jak budou trávit vítězové závodu horských nosičů společné chvíle v létě, je nabíledni. Kde jinde, než na horách. Červenec stráví v Kyrgyzstánu. „Chceme zdolat nějakou sedmitisícovku," prozradila Iva Dolečková.