Kdy jste se začal zajímat o historii? Kdo vás k tomu přivedl?
Už na základní škole a vyplynulo to samovolně ze zájmu o region, v němž jsem žil. Zaujalo mne tehdy, jak zajímavou minulost mají i relativně malá sídla. V kdejaké vsi byla kdysi tvrz nebo zámek, žil nějaký šlechtický rod. A právě šlechta byla zpočátku v popředí mého zájmu. Na střední škole jsem sepsal svou první práci, která se týkala rodu Dobřenských z Dobřenic. Uspěl jsem s ní v soutěži SOČ a to byl impuls k dalšímu studiu.

Vyzkoušel jste i jiné profese před příchodem do Muzea Podkrkonoší v Trutnově?
Jako student jsem provozoval knižní vydavatelství a nakladatelství. Krátce jsem pak učil na základní škole, mimo jiné fyziku a informatiku, což byla velmi užitečná zkušenost.

Jak jste se dostal do muzea?
Přes zájem o region, který se mi stal novým domovem. Při bádání v trutnovském archivu jsem poznal místní historiky, archiváře a muzejníky. Tak jsem se dostal k práci v trutnovských paměťových institucích. Nejprve v archivu a posléze v muzeu. Ředitelem muzea jsem od roku 2009.

Jakým způsobem jste se podílel na formování expozic?
Nyní připravujeme zcela nové stálé expozice, které budou věnovány hradům, zámkům a venkovským usedlostem Trutnovska. Pokud jde o můj podíl, vypracoval jsem náměty a libreta těchto expozic. Teď s kolegy pracujeme na scénářích. V dalších letech bychom rádi vytvořili rovněž kvalitní vlastivědnou expozici Trutnovska od pravěku do 20. století.

Kam myslíte, že se muzeum za vašeho působení posunulo? Co jste do něj přinesl nového?
Muzeum se stalo otevřenějším. Začali jsme pořádat řadu akcí, ať již jde o přednášky, workshopy, projekce, koncerty a podobně. Zavedli jsme edukační programy pro školy. V červnu pořádáme Trutnovskou muzejní noc, v prosinci Předvánoční odpoledne. Kromě toho každoročně připravujeme kolem deseti výstav zaměřených hlavně na region. Znásobila se též činnost odborná, ať již jde o sbírky, vědecké konference či publikace. Navázali jsme spolupráci s polskými partnery.

Jaká je v současné době návštěvnost muzea? Na jakou expozici lákáte aktuálně návštěvníky?
Za poslední čtyři roky se návštěvnost muzea zdvojnásobila a přesahuje 11 000 návštěvníků ročně. Aktuálně nabízíme tři výstavy Já jsem horník, kdo je víc; Tajemství a poklady hradu Vízmburku a Od vtipu k večerníčku, což jsou obrázky Jaroslava City.

Je nějaká výstava, na kterou jste nejvíce hrdý?
Každá je něčím zajímavá a unikátní. Nejvíce si cením výstav, které vzešly ze spolupráce muzea s dalšími institucemi, sdruženími nebo nadšenci. Je radost, když se společně podaří dobrá věc.

Jaké akce se zde v brzké době uskuteční ? Na co byste pozval čtenáře Krkonošského deníku?
Každý čtvrtek odpoledne je v muzeu nějaká akce, včetně vernisáží. Např. 21. března otevřeme výstavu fotografií Veroniky Souralové (rozené Milesové) nazvanou Kouzlo hmyzí říše. Vyvrcholením tohoto pololetí bude výstava obrazů trutnovského malíře Charlese Mayera. Vernisáž proběhne v červnu v rámci muzejní noci a předběžně nám na ní přislíbila účast i umělcova dcera, herečka Carmen Mayerová s rodinou.

Zabýváte se také historií města Trutnova. Je nějaká věc, na kterou jste o něm přišel právě vy?
V poslední době jsem se věnoval třeba návštěvě rakouského císaře Františka Josefa I. v Trutnově roku 1866. Zjistil jsem, že mimo jiné navštívil objekt dnešního muzea. Tehdy šlo ovšem o nižší reálnou školu, ve které byli umístěni ranění. Byla to jediná návštěva tohoto panovníka v našem městě. Málokdo také ví, že do muzea chodil za svými přáteli v 60. letech pozdější prezident Václav Havel. Máme z těchto setkání rovněž fotografie.

Máte ještě čas na nějaké koníčky? Co děláte ve volném čase?
Mám rád přírodu, rád poznávám nová místa a mám rád i pohyb. Zájem o kulturu je samozřejmostí.

Vladimíra Junková