„To auto má nejdokonalejší tvar. Viděl jsem ho v jednom muzeu v Německu a jakmile jsem jej spatřil, už jsem po ničem jiném netoužil. Stejnou repliku má i Madonna, ,“ pěje chválu na bílého Speedstera Vladimír Mayer, jediný český majitel tohoto vozu. Vysněný model ke koupi nakonec vypátral až v Portugalsku, kde s ním pobýval anglický počítačový magnát, kterého k prodeji přesvědčil. Až poté zjistil, že sehnal repliku číslo 2, z celkového počtu 86 aut, které po celém světě jsou. Číslo jedna je v americkém městečku Auburn, podle něhož se automobilka, která za hospodářské krize zkrachovala, jmenuje.

„Od originálu ho na první pohled nepoznáte. Akorát pod kapotou je osmiválec z Hummera,“ vysvětluje šťastný majitel. Vozy značky Auburn pravidelně obsazují přední příčky žebříčků oblíbenosti automobilových veteránů. Však také ve své době byly tím, čím jsou dnes auta Rolls Royce. V roce 1936 se dal jeden vůz pořídit za astronomických 1 500 dolarů, teda za osmi až desetinásobek ceny běžného automobilu. „Tehdy to byla nejrenomovanější značka, kam se na ni hrabalo Bugatti. Byla to auta na exhibici,“ připomíná Mayer. Legendárnosti vozů Auburn přispělo i to, že automobilka dlouho nepřežila – její nadčasové elegantní vozy přišly v nevhodný čas a konce americké hospodářské krize už se nedožily. I proto dnes patří k nejobdivovanějším veteránům, které brázdí světové silnice.

Na sychrovský sraz amerických veteránů se podle prezidenta US Veteran Car Clubu Zdeňka Košárka sjelo 60 modelů, nejstarší z roku 1928. K vidění byly limuzíny, sportovní modely i pick–upy. „Americká auta z meziválečného a poválečného období mají nebývalý design, jsou ze zlatého období automobilové produkce. Byly to nejlepší vozy na světě. Bytelné, přepychově vybavené a krásné. Tehdy vrcholil věk automobilismu a designu. Na ničem se nešetřilo,“ zdůvodnil Košárek, proč jsou „ameriky“ mezi sběrateli tolik populární.