Je krátce před sedmou hodinou ranní, slunce se ještě neobjevilo nad obzorem a na prvním nástupišti hradeckého nádraží čeká vlak na svůj pravidelný odjezd směr Pardubice. U něj s květinou v ruce stojí i Petra Hašková. Ve druhé žmoulá lístek s konečnou stanicí Praha, kde se chce naposledy rozloučit se svým oblíbeným zpěvákem Karlem Gottem. Nejede však jen s kyticí, ale i s osobní vzpomínkou na uznávaného Mistra.

„Bylo to v listopadu v roce 1986, když se tady na zimním stadionu točil zábavný pořad Dva z jednoho města. To jsem byla ještě mladá holka a pan Gott se mi tenkrát podepsal do památníčku. Byl milý a ochotný. Od té doby jsem ho sledovala. Je mi moc líto, že odešel. Nemohla jsem si nechat ujít možnost se mu naposledy poklonit,“ uvedla tichým hlasem fanynka Karla Gotta.

V Pardubicích do vlaku nasedají další smuteční hosté. Všichni míří na pražský Žofín.

Poslední rozloučení se zpěvákem Karlem Gottem v pražském paláci Žofín.
PŘENOS: Před půlnocí skončilo rozloučení s Gottem. Dorazilo 49 tisíc lidí

Je mezi nimi i paní Jana, která se Karlu Gottovi přijela poklonit až z Uherského Hradiště. „Jen se obávám toho, jak dlouho budu čekat ve frontě. Volala mi dcera, že most Legií je už kompletně obležen lidmi, prý stojí ve špalíru, který se vine až za most,“ říká žena, která do vlaku nastoupila o půl šesté ráno. Informace se na místě potvrdily. Fronta, která pokračovala i za mostem, připomínala černou smuteční stuhu omotanou kolem Žofína.

Mezi čekajícími pobíhaly nejen televizní štáby z Čech, ale i ze Slovenska či z Německa. „Smuteční stuha“ pak mluvila nejenom česky, ale i rusky, anglicky či německy.

Vzpomínky zůstanou

I v tom „Babylonu“ se však našli lidé, kteří přijeli i z východních Čech. Do Prahy, kde nad Vltavou zněly čekajícím písně Karla Gotta, se ranním vlakem vydala i Marie Vítková z Jaroměře. „Karel byl dokonalý profesionál, ochota a skromnost sama,“ vypráví a dodává osobní zkušenost: „V 80. letech jsem pracovala jako kulturní referentka v Hradci Králové. Gott u nás vystupoval, ale onemocněl. Měl teplotu. Vařila jsem mu horké čaje, dávala studené obklady na čelo a ruce. Pan Gott mi několikrát poděkoval, a když vystoupil na jeviště, byl dokonalý. Žádný zrušený koncert, ale vystoupení na maximum.“

Ve svatovítské katedrále se koná zádušní mše za Karla Gotta, kam mohou jen pozvaní hosté. Fanoušci čekali na třetím nádvoří Pražského hradu.
Už z hor zvoní zvon. Rakev s Karlem Gottem už vyprovodili na věčnost

Z Hradce Králové dorazil i Svatobor Motl s partnerkou. Karel Gott byl pro něj životním vzorem a jízdenku na vlak, který jej odvezl na poslední rozloučení, si raději pořídil týden předem. „Karla jsem měl rád odmala,“ uvedl a liboval si, že fronta postupuje celkem rychle. Na cestu se dobře vybavili, pochutnávali si na řízečcích. Z Pardubic do Prahy zamířila ranním vlakem i paní Karla. Ve frontě stála s velkou kyticí růží: „Kája byl pro mne jako člen mé rodiny. A jsem strašně ráda, že nejsem jediná, kdo to má stejně. Lidí je tu spousta, potkala jsem fanoušky až z východu Slovenska,“ dodává.

Spěchající ministr

Svůj hold přišel vzdát i ministr dopravy Vladimír Kremlík. Spolu s kyticí přivezl i východočeskou stopu. „Karla Gotta jsem vždycky poslouchal, mám rád jeho písničky, Tak jsem přijel vzdát hold Gottovi i jeho rodině,“ uvedl. A jaká je jeho nejoblíbenější? „Když jsem já byl tenkrát kluk,“ odpověděl Kremlík, který v Hradci vystudoval Pedagogickou fakultu. Ministr si však účast nevystál, využil služební vůz a předběhl dlouhatánskou frontu čekajících lidí. Schytal za to kritiku i od premiéra Babiše a sám se za své jednání omluvil.

Mnozí z těch, kteří v pátek přišli na Žofín, v sobotu zamíří na Pražský hrad, aby na velkoplošných obrazovkách sledovali pohřeb Mistra v katedrále sv. Víta.

Pietní místo za Karla Gotta u náchodské radnice.
Lidé se loučí s Mistrem. Každý po svém