Klepeťák, sněhožrout či Stalinovy ruce. Železné mašině, která odklízí sníh z vrchlabských ulic, se říká ledasjak. „Ten třetí název je pochopitelně nejdiskutovanější, ale my ho používáme minimálně," říká Jiří Prokopec, ředitel Služeb města Vrchlabí s tím, že není podstatné, odkud stroj pochází, ale jak je výkonný. „Bez něj si neumím zimní údržbu představit," zdůrazňuje. Stroj, který v České republice využívají kromě Vrchlabí pouze v Jablonci nad Nisou, si pochvalují.

ŽELEZNÉ MONSTRUM, KTERÉ HAMOUNÍ

„Ohromně pomáhá, má velikou nakládací rychlost. Za hodinu zvládne 60 kubíků sněhu. To se nedá srovnat oproti tomu, pokud bychom se měli pohybovat po městě s jakýmkoliv nakladačem. Takhle úklid sněhu provádíme za plného provozu, stačí nám jeden jízdní pruh. Vyjma centra, kde pracujeme v noci nebo v brzkých ranních hodinách," popisuje Jiří Prokopec.

„Jedná se o dva metry široký stroj. Má výstředníkové lopaty, které hrabou a přihrnují sníh k sobě. Je to takové hamounění k sobě, které všechno chce. Lopaty má jako ruce, jako klepeta, proto i klepeťák," vysvětluje ředitel Služeb města, podle čeho si sněhové monstrum vysloužilo přezdívky.

PRAVÁ RUSKÁ KOVÁŘSKÁ PRÁCE

Současný prototyp Stalinových rukou dorazil do Vrchlabí v roce 1989, jakmile dosloužil jeho předchůdce od stejného výrobce, který v krkonošském městě během zimy úřadoval od padesátých let. „Je to velice jednoduše sestrojené, ruská kovářská práce, všechno mechanicky ovládané. Žádná čidla, senzory, elektronika. Jen mechanika. Převody jsou dobře nastavené, že rychlost nakládání lopatek lze ovládat, zrychlit i zpomalit, podle situace. Obsluha je jednoduchá, je to pár páček. Prostě kus železa," přibližuje.

„Do města nenajdete lepší stroj na odklízení sněhu. Kdo někdy dělal se sněhovou frézou nebo metačem, který také máme, to musí potvrdit. Ty se nedají použít do města, létají od nich kameny na deset metrů daleko a může docházet k rozbíjení výloh. To bychom těžko majitelům vysvětlovali. Sněhožrout je tichý, bezbolestný stroj," pochvaluje si Prokopec.

A co když přijde porucha? Jak si technici poradí se sovětským výrobkem? „Opravujeme si to sami, složité to není. Důležité je, abychom měli vhodnou součástku, kterou nahradíme tu původní. Co se nám rozbilo, to jsme měli v rezervě. Ozubená kola, hřídele, pouzdra. Teď se nám vysypala ložiska, která se ještě nikdy neměnila. Naštěstí jsme je v sobotu dopoledne sehnali a v neděli už byl stroj v terénu," vysvětluje.

VYDRŽÍ JEŠTĚ HODNĚ DLOUHO

Až Stalinovy ruce doslouží, pořídili by ve Vrchlabí stejný stroj. „Určitě, v Rusku se stále vyrábí," odpovídá jednoznačně. „Ale nevím, co by se mělo rozbít tak, aby se musel pořizovat nový stroj. Životnost si netroufnu odhadnout, je potřeba si uvědomit, že během roku je v provozu maximálně měsíc. Já myslím, že vydrží ještě dlouho," dodává.  

Služby města Vrchlabí nahánějí do zimní údržby 25 lidí. K dispozici mají čtyři traktory, tři nakladače, čtyři multikáry a další techniku. „V terénu je vše, co máme. Sníh odklízíme sněhožroutem a metačem, denně se odklidí kolem tisícovky kubíků sněhu," upřesňuje ředitel. Sníh odváží ve Vrchlabí na tři plochy, které jsou speciálně vytvořené na městských pozemcích. „Ale teď už se nějak moc plní," poznamenává Prokopec.

Současnou zimu nepovažuje za mimořádnou. „Není výjimečná, připadá mi normální. Vrchlabí pamatuje daleko větší zimy jako v letech 2005, 2006. Mimořádný byl však spad sněhu během necelých dvou dnů v prvním lednovém týdnu. To bylo opravdu extrémní. I pamětníci potvrdili, že naposledy napadlo tolik sněhu najednou někdy v sedmdesátých. letech. Museli jsme reagovat velmi rychle," říká Jiří Prokopec.