V listopadu 1989 pracovala Hana Jüptnerová jako skladnice na stavbě čističky odpadních vod v Hartě. Po 17. listopadu se zapojila do Občanského fóra a začala znovu učit, tentokrát na gymnáziu ve Vrchlabí, a navazovala kontakty se sudetskými Němci.

V roce 2017 organizace Člověk v tísni Jüptnerové udělila Cenu Příběhů bezpráví. V roce 2018 získala osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunistickému režimu. "Charta, to byl vůbec ohromnej průlom, najednou někdo rozrazil to okno, rozrazil ty dveře, někdo je rozkop, někdo měl tu odvahu," citoval její slova web Jeden svět na školách, který je jedním ze vzdělávacích programů organizace Člověk v tísni.

Přátelé Hany Jüptnerové vysadili 23. října 2019 na její památku buk ve vrchlabském zámeckém parku.Zdroj: Jiří Novák

Přátelé Hany Jüptnerové vysadili na její památku 23. října buk ve vrchlabském zámeckém parku. Foto: Jiří Novák

Narodila se v roce 1952 v Trutnově. O rok později se s rodiči přestěhovala do Vrchlabí-Herlíkovic, kde pak prožila většinu života. V Herlíkovicích se Špičkovi nastěhovali do poloviny dřevěného dvojdomku po vyhnaných Němcích.

V noci z 28. prosince 1969 silně mrzlo, bylo asi 20 stupňů pod nulou. Dřevěný dvojdomek v Herlíkovicích, kde bydleli Špičkovi, začal hořet, hasiči přijeli pozdě: „Spala jsem v pokojíčku v podkroví, vzbudil mě kouř, pak jsem vyskočila z okna,“ vzpomínala.

Hana měla tržnou ránu na koleně, matka a bratr se z hořícího domu nedostali. Otec vyskočil s těžkými popáleninami, zemřel v nemocnici za deset dní. Stihl ještě Haně nadiktovat adresy přátel, na které měla poslat parte. Byla mezi nimi i adresa jeho spolužáka ze studií Luboše Poláka.

Luboš Polák byl disident, žil na Vysočině, pracoval jako hlídač v JZD, po nocích přepisoval samizdaty. Opuštěná dívka u něj později našla druhý domov. V roce 1970 byla přijata na brněnskou filozofickou fakultu, na studium češtiny a němčiny.

V roce 1976 se vrátila do Vrchlabí a nastoupila na gymnázium v Jilemnici, kde poznala kolegu Gerharda Jüptnera. Pocházel z německé sudetské rodiny, která po válce směla zůstat v Československu. Narodil se v červnu 1945, kruté poměry odsunu a pobyt v lágru přežil jen zázrakem. Vzali se, měli spolu dítě, ale když Hana čekala druhé, manželství se rozpadlo. V těžké životní situaci roku 1979 podruhé podepsala Chartu 77 (poprvé Luboš Polák její podpis nepředal, aby ji chránil, sám Chartu podepsal mezi prvními).

V roce 1983, po mateřské dovolené, nastoupila Hana znovu do jilemnického gymnázia na zkrácený úvazek. „Ve škole mě nechali, dost dobře asi nemohli vyhodit samoživitelku dvou malých dětí jen proto, že nechodí k volbám a podepsala Chartu. Svobodná Evropa by o tom referovala. Západní média představovala velkou pomoc pro všechny pronásledované,“ vyprávěla.

Vedení gymnázia jí různě ztěžovalo život: měla snížený úvazek, přesto musela kvůli jedenácti hodinám dojíždět do školy brzy ráno čtyřikrát týdně.

Hana Jüptnerová zemřela 7. října 2019.Zdroj: Jiří Novák

O disidentovi Pavlu Wonkovi se Hana dozvěděla z Hlasu Ameriky. Psala mu do vězení, snažila se jezdit k soudu, nepouštěli jí však do jednací síně. Pavel Wonka zemřel 26. dubna 1988 za nejasných okolností ve vězení.

Jeho pohřeb ve Vrchlabí se změnil v pokojnou protikomunistickou manifestaci, účastnilo se ho přes dva tisíce lidí. Hana na pohřbu promluvila, a poté odešla z gymnázia. Práci hledala těžko. Myla nádobí v cukrárně-výrobně. Po čase „povýšila“. Mohla pracovat jako skladnice na stavbě čističky odpadních vod v Hartě. Listopad 1989 byl za dveřmi.

Po převratu plánovala spolu s dalšími lidmi otevření česko-německého střediska vzájemného porozumění, k tomu však nedošlo. „Veřejnost nebyla připravená, potřebovala nepřítele – a tím byl sudetský Němec,“ poznamenala.

Zásluhou Hany Jüptnerové byl vybudován malý pomník na Věřině cestě ve Špindlerově Mlýně – na místě, kde bylo v květnu a červnu 1945 zastřeleno více než 20 lidí, jejichž jedinou vinou byla německá národnost.

Kromě svých dvou vlastních synů vychovala tři romské děti v pěstounské péči. Zemřela letos 7. října v 67 letech.

Paměť národa