„Na louce se nás sešlo celkem 45, z toho 35 skautů a skautek v čele se svými vedoucími,“ říká Hana Matěásková z oddělení ochrany přírody Správy KRNAP. Odborným průvodcem se skautům stal skvělý entomolog Jan Vaněk, náš emeritní kolega ze Správy KRNAP, který vysvětlil, jaká je historie krkonošských luk a jak se v průběhu času vyvíjely a pochopitelně nezapomněl vysvětlit specifický životní cyklus modráska bahenního.

Ten je totiž docela zásadním důvodem jeho ohrožení, podobně jako u příbuzného ohroženého druhu – modráska očkovaného (Phengaris teleius), který by se teoreticky díky této péči mohl na modráskovou louku nad Vrchlabím také vrátit. Životním prostorem obou druhů jsou hlavně vlhké louky a pastviny s kolísající hladinou podzemní vody, které jsou kosené, zpravidla jednou, maximálně dvakrát ročně. Živnou rostlinou housenek těchto modrásků je krvavec toten. Ten ale nestačí. Zásadní je, že blízko musí být také suchá kyprá půda s mraveništi hostitelských mravenců.

Bez mravenců by se modrásci vůbec neobešli. Asi za týden po nakladení vajíček se vylíhnou housenky, které po dalších třech týdnech pastvy na květech krvavce totenu spadnou na zem, kde zůstanou bezbranně ležet. Ze zadečku vypouštějí směs napodobující mravenčí feromony, čímž lákají mravence rodu Myrmica. To není jednoduché, protože ti se od mraveniště nevzdalují dál, než na dva metry a mnoho housenek tak uhyne. Dalším nebezpečím pro housenky jsou parazitičtí lumci, kteří do nich kladou svá vajíčka ještě při pastvě na květech.

Když má housenka štěstí a mravenčí dělnice ji odnesou do mraveniště, mravenci ji v mraveništi krmí (a ona se ještě nevděčně přiživuje na jejich larvách a kuklách), až se housenka zakuklí. Někdy v mraveništi i přezimuje. Po dvou až třech týdnech se z kukly v ranních hodinách, kdy jsou mravenci chladem ještě neteční, vylíhne motýl a rychle, než se mravenci proberou, opustí mraveniště.

„Část skautek a skautů hrabala a uklízela pokosenou trávu na kompostovací místa a druhá část se věnovala entomologickým experimentům – s Janem Vaňkem určovali hmyz, který byl zrovna na louce s námi. Děti si užily jak práci, tak poznávací zábavu, protože obě skupiny se po čase vyměnily,“ popisuje Klára Janatová z oddělení ochrany přírody Správy KRNAP.

Projekt Patronáty, který se zrodil ve Skautském institutu a funguje už čtyři roky. Natáhl „svá křídla“ do všech krajů České republiky a nadále se rozvíjí. „Nyní se, i díky vrchlabským skautkám a skautům, rozšiřuje také do Krkonoš,“ s potěšením konstatuje koordinátorka Patronátů v Královéhradeckém kraji Monika Kašparová ze Skautského institutu.

Projekt je založen na spolupráci tzv. triády: „Naší rolí je propojit tři důležité partnery: správce cenného území, průvodce - odborníka na ochranu přírody a zapojený skautský oddíl, či školní třídu nebo jiný mimoškolní kolektiv dětí,“ vysvětluje Monika Kašparová. Správce ví, o která území je dobré pečovat (cenné chráněné i nechráněné přírodní lokality), ochránce ví, jak na to, a členové oddílu nebo třídy se aktivně s vyhrnutými rukávy a chutí zapojují do péče.  „Po celé České republice máme vytipované přírodní lokality, o které je potřeba se starat a tento zásobník lokalit postupně doplňujeme. K nim máme také vhodné ´Průvodce´ pro další nové patronátní skupiny z řad školních tříd a skautských oddílů,“ dodává ještě Monika Kašparová.

„Jsme moc rádi, že se skautské Patronáty rozšířily i k nám do Krkonoš. Dobrovolnická pomoc je nejen vítaná, ale pro krkonošskou přírodu nezbytná – a pomáhají nám školy, skupiny zaměstnanců různých firem, Brontosauři, Spolek přátel krkonošské přírody, skautské oddíly a dobrovolníci z blízka i zdaleka – a teď si skauti přibrali přímo patronát nad touto lokalitou. Děkujeme a máme z toho velkou radost,“ uzavírá Hana Matěásková.