Unikátní hrad s pozoruhodným příběhem. Tak se velmi často mluví o Vízmburku ležícím mezi Havlovicemi a Červeným Kostelcem. Jednou z nejslavnějších událostí se stal v sedmdesátých letech minulého století archeologický výzkum profesora Antonína Hejny.

Když se rodák z nedaleké Úpice začal prohrabávat kopcem, kde na první pohled nebylo nic k vidění, očekával jen základy ztraceného hradu. Místo toho ale našel zdi na úrovni druhého podlaží.

„Když archeologové zjistili, že nádvoří je sedm metrů hluboko a navíc objevili zajímavé architektonické prvky, rozhodli se vykopat celý hrad. Mluvilo se tehdy o velké senzaci, Vízmburku se začalo říkat východočeské Pompeje,“ říká Jaroslav Balcar, místopředseda Sdružení pro Vízmburk, které se o hrad v současnosti stará.

Hrad sice nebyl velký, ale podobal se královským hradům. Měl samostatnou kapli, honosně vyzdobený palác a další prvky, které potvrzovaly, že jeho majitel patřil mezi ty privilegované. Ve 13. století ho postavil pan Tas z rodu erbu třmene. „Z poznámek kronikářů vyplývá, že rozhodně nebyl nevýznamnou postavou a že zastával poměrně významný úřad královského podkomořího, čili správce měst, panovnických klášterů a královských panství,“ vysvětluje Balcar.

Zkáza hradu nastala v polovině 15. století. Potomci ortodoxních husitů z něj vyráželi plenit katolická města ve Slezsku. Roku 1447 ho proto Slezané koupili a pobořili. „Věž podkopali, takže když hrad vzplál, spadla do nádvoří a vytvořila kopec. Až po současné střechy vlastně bylo vše zasypané sutí původního hradu,“ upřesňuje Balcar.

Když v roce 1985 archeologický výzkum na Vízmburku skončil, a o rok později profesor Hejna zemřel, dlouho se nic nedělo. Až v roce 2002 vzniklo občanské Sdružení pro Vízmburk a hrad začal postupně ožívat.

Sdružení si dalo za cíl posbírat, archivovat, konzervovat a pojmenovat zdejší archeologické nálezy. Záchranu hradu si ale do plánu přidalo až v roce 2008, kdy se ke spolku připojila parta lidí z Havlovic a okolí. Po letech nic nedělání se totiž zdi začaly bortit, opět hrozil zánik. „Neutěšený stav nás dráždil. V roce 2012 se ale povedlo sestavit plán na záchranu hradu a o rok později jsme sehnali první peníze,“ vzpomíná Balcar.

Spolek shání finance na rekonstrukci, provádí obnovu jednotlivých částí a povedlo se mu zpřístupnit jádro středověkého objektu. I když je z velké části obehnaný lešenářskými trubkami a téměř celý je zastřešený plechem. „Hrad je postavený z bílého pískovce, na dešti se rozpadá. Pokud by nebyl zastřešený, tak by tady za dvacet let nic nebylo,“ tvrdí Balcar.

Letos je nově zpřístupněná hodovní místnost, turisty velmi oblíbená je mučírna, k vidění je i druhá hradní brána nazývaná Vlčí jáma. V plánu je rekonstrukce za zhruba 17 milionů korun, financované z velké části z dotačních peněz. „Bude se stavět nová střecha, zpřístupníme sklepy, některé místnosti a věž. Plánujeme i atraktivní expozice,“ naznačuje Balcar.

Opravy sice postupují pomalu, ale to nebrání tomu, aby se na Vízmburku konaly kulturní akce a festivaly. Letošní turistickou sezónu zahájilo v sobotu tzv. Devatero řemesel (viz. fotogalerie).

Otevřeno je na Vízmburku od května do září vždy o víkendech. Během letních prázdnin i ve všedních dnech, a to vždy od 10 do 18 hodin. Vstupné činí 50 korun za dospělého a 30 korun za dítě.