Je specialistou na Ježky v kleci. Vyrábí je z různých materiálů a modifikací. Vyučený nástrojař z trutnovské průmyslovky se pyšní sbírkou 180 různých Ježků v kleci. Za jednoho z nich dostal cenu Hlavolam roku 2012. Navrhuje nevšední hlavolamy jako trojrozměrné skládací puzzle nebo ponorku s periskopem. Od roku 2022 vyrábí v česko-novozélandské spolupráci celosvětově úspěšné „demonticon“ hlavolamy. Podílel se na vybudování muzea Jaroslava Foglara na hradě v Ledči nad Sázavou, zhotovil speciálního Ježka v kleci i pro Skautskou nadaci Jaroslava Foglara.

V roce 2015 se objevila první stopa o tom, že Ježek v kleci vznikl v USA. Záhadou hlavolamu však dále zůstávalo, kdo Ježka v kleci vynalezl.

„Ježek v kleci vznikl neskutečnou náhodou a podnikavostí tehdejších firem. Velkou zajímavostí je i tehdejší zisk, který tento počin vynesl. Jednalo se o 1700 dolarů, což je v současnosti ekvivalentem cca 62 000 dolarů tedy přibližně 1 447 000 korun. Tehdy to byl opravdu nevídaný úspěch,“ říká Radek Micopulos.

Článek nalezl v novinách The Iron Age z 2. května 1895 zabývající se technickými novinkami. V překladu se noviny nazývají Doba ocelová, článek pak nese název Hlavolam Trilby a v jiných novinách pak i trefnější titulek Šťastná náhoda s podtitulkem Jak výrobce Jack stones obrátil svou pozornost k hlavolamům.

close Americké noviny The Iron Age z roku 1895 s informací o vzniku předchůdce Ježka v kleci. info Zdroj: Petr Toman zoom_in Americké noviny The Iron Age z roku 1895 s informací o vzniku předchůdce Ježka v kleci.

Američtí výrobci nářadí na konci 19. století často vkládali drobné odlitky do otočných omílacích bubnů se špicemi nebo hvězdicemi z litiny, které měly obvykle šest hrotů. Hvězdice se spolu s malými odlitky vkládaly do otočných bubnů, aby se odstranily ulpělé částečky písku a odlitky získaly lepší povrchovou úpravu. Jedna z firem z Nové Anglie vyrábějící stavitelné klíče používala zvláštně tvarované železné objímky s nepravidelnými otvory na čtyřech stranách a kruhovými otvory na obou koncích.

close Omílací zařízení z 19. století. info Zdroj: Radek Micopulos zoom_in Omílací zařízení z 19. století. Některá z těchto objímek byla náhodou součástí obsahu jednoho z omílacích bubnů. Když byl buben otevřen, obsluha si všimla, že hvězdice se všemi hroty je uvnitř objímky, jejíž otvory jsou poměrně malé. Pozorný pracovník logicky usoudil, že když se dostala dovnitř, mohla by být opět vyjmuta. Na tento jev upozornil obě společnosti, které se rozhodly uplatnit tuto myšlenku v hlavolamu. Výsledkem bylo, že původní výrobci začali vyrábět obě části na zakázku v tunových sériích. Mezi lidmi v USA byl tento výrobek známý jako hlavolam Trilby.

close Omílací tělíska 'jack stones' - hračka pro děti v 19. století v USA. info Zdroj: Petr Toman zoom_in Omílací tělíska 'jack stones' - hračka pro děti v 19. století v USA. „Hvězdice, které se dříve používaly na omílání, znají také obchodníci s hračkami, kteří je prodávají dětem jako takzvaný "jack stones." Jedná se o hru starou tisíce let známou po celém světě. Paradoxem je, že se technologie omílání, díky které vznikl Ježek v kleci, používá i dnes. Nerezové klece se pro lepší vzhled a odjehlení ostrých hran dávají právě do omílacích bubnů. Jen se namísto litinových hvězdic používají keramická tělíska,“ dodává.

Hlavolamy na plný úvazek

Radek Micopulos vyrobil prvního Ježka v kleci v roce 2007. Dnes je o ně zájem i v Kanadě, Anglii, Skotsku nebo Německu. Nejdříve pracoval ve dvou strojírenských firmách v Trutnově a Dvoře Králové nad Labem, posledních šest let se zabývá výrobou hlavolamů na plný úvazek. Od roku 2018 navrhuje další nevšední hlavolamy jako trojrozměrné skládací puzzle nebo ponorku s periskopem. Od roku 2022 pak vyrábí v česko-novozélandské spolupráci celosvětově úspěšné „demonticon“ hlavolamy. Jedná se o hlavolamy s obličeji mrzoutů, kterým se musíte dostat do hlavy (rozebrat je) a přijít na jejich záhady a sny. Princip hry poskytuje Doog Menzies, Radek Micopulos dodává design, technické zpracování a další detaily.

„Měl jsem vztah ke knížkám, jakými jsou Záhada hlavolamu, jako malého mě bavily. Baví mě vymýšlet a pracovat s kovem. Nejdříve jsem založil webovou stránku o Ježkovi v kleci, postupně jsem tam doplňoval informace, které mi dodávali sběratelé. Pak jsem přidal e-shop s hlavolamy. Viděl jsem, po čem je poptávka a začal je vyrábět,“ popisuje cestu k výrobě slavného hlavolamu.

Ježek v kleci podle něj už není tolik dárek pro děti, spíše ho kupují tatínkové, kteří pamatují éru příběhů Rychlých šípů. „Velká komunita sběratelů, kteří mají rádi hlavolamy, existuje v zahraničí,“ dodává.

Vyndat ježka jde vždycky

K tomu, aby člověk vyluštil záhadu hlavolamu a vyndal ježka z klece, je podle výrobce z Bílé Třemešné potřeba hlavně trpělivost. „Je těžké ohodnotit obtížnost. Pro někoho je to snadné, pro někoho složité. Vyndat ježka jde ale vždycky. Tím, že klec je celistvá, musím do ní ježka pokaždé po zhotovení vložit,“ vysvětluje.

Radek Micopulos od roku 2005 oživuje Ježka v kleci i jeho zapomenuté varianty, jako například Ježivala v kleci. V roce 2012 vynalezl nový typ ježka Gen, s nímž získal cenu Hlavolam roku. Je autorem ježků s ložisky Bearing, Axis a ježka Original, který je doposud nejvěrohodnější podobou tohoto známého hlavolamu.

Od začátku roku 2017 budoval s kreslířem Rychlých šípů Milanem Teslevičem muzeum Jaroslava Foglara na hradě Ledeč nad Sázavou. Nachází se tam sbírka Ježků v kleci v originální vitríně, kterou zkonstruoval a vyrobil a je s nadsázkou i největším kdy vyrobeným Ježkem v kleci. Je vysoká 2,4 metru, má podstavu šestihranu o šířce 70 centimetrů a světlo uvnitř tvoří samotného ježka s ostny.