Antonín Mikeš byl s výrobou vánočních ozdob spjatý celý život. S profesí začal hned po škole v sedmnácti. Končil, když odcházel do důchodu. Dvacet let pracoval jako foukač skla, dvacet let jako mistr výroby. "Bavilo mě to. O to víc, že se výroba dařila, o ozdoby byl obrovský zájem u nás i v cizině. Výhoda byla, že jsem nemusel nikam dojíždět. Měl jsem fabriku u nosu. Pracovala tam i manželka, která celý život malovala ozdoby," vypráví svěží devadesátník. Výrobou vánočních ozdob podle něj žila celá vesnice.

"Když o tom přemýšlím, tak snad není ve Zdobíně dům, ze kterého by někdo nebyl aspoň určitou dobu zaměstnaný ve fabrice na ozdoby nebo pro ni pracoval, ať už to byli třeba řidiči. Tradice to byla opravdu obrovská," říká Antonín Mikeš. "Lidi si vážili toho, že tady něco takového bylo. Zemědělství ve Zdobíně moc nekvetlo, žádné statky tady nebyly," dodává.

FOUKAČI PRACOVALI DOMA

Než stavitel František Krušina z Bílé Třemešné v roce 1948 postavil ve Zdobíně na poli za 2 miliony korun továrnu na barvení, pracovalo se v domácích podmínkách. O deset let později přibyla ještě budova na foukání skla.

"Ve Zdobíně foukal sklo pan Siksta. Ten mi říkal, že mě řemeslo naučí. Sedl jsem si k jeho stolu v kuchyni a pozoroval, co umí," vzpomíná Antonín Mikeš na svoje začátky.

"Foukalo se doma, každý foukač si musel pořídit kompletní vybavení. Začínal jsem v naší dřevěnce, kde jsme bydleli. Musel jsem si sehnat šlapací měch, vyfasoval benzín a svazky skleněných trubic. Tehdy se šetřilo proudem, takže jsem taky musel počítat s tím, že tři hodiny dopoledne nešla elektrika," přibližuje tehdejší podmínky.

DOLARY BYLY POTŘEBA

Výroba vánočních ozdob ve Zdobíně byla proslulá po celém světě. "Zájem ze západu byl obrovský. Zboží šlo na dračku. Proto vláda podporovala výrobu vánočních ozdob. Dolary byly potřeba. Pamatuji si, že ve fabrice byla mapa světa a na ní bylo označených 50 zemí, které od nás braly zboží," připomíná výjimečnost největšího výrobce vánočních ozbob v Československu, který měl ve Dvoře Králové a okolí řadu provozoven. Jejich historie se začala psát ve Zdobíně v roce 1931.

"Cizinci si objednávali zboží přes Skloexport Jablonec, kde si nadiktovali počty kusů a termíny, do kterých ho chtějí mít hotové. Náš podnik pak výrobu rozdělil do jednotlivých provozoven. Například v září jsme museli mít všechny dodávky vánočních ozdob pro Ameriku hotové. Američané brali nejvíce koule, špice, zvonečky, Mikuláše," vybavuje si.

Do Zdobína se vydávaly i turistické zájezdy. "Jezdily k nám lidi na exkurze z Prahy a dalších měst, dokonce i manželky velvyslanců nebo dětské tábory. Tyhle návštěvy se postupem času musely zabrzdit. Třeba kolem malířek chodily velké davy a někdo neměl rád, že mu lidi koukají pod ruce. Malířky se musely soustředit na malování úzký proužků, aby ozdobu nezkazily," popisuje Antonín Mikeš.

V DUBNU SKONČÍ HORNÍ BRADLO

Tradice, která začala ve Zdobíně 20. července 1931 založením sklářského družstva pro výrobu vánočních ozdob na valné hromadě, skončila 1. listopadu 2008. Tehdy došlo k ukončení provozu ve Zdobíně. Dnes je místo někdejší vyhlášené fabriky, kde vznikaly vánoční ozdoby, strojírenská firma. Věhlas skleněných ozdob připomíná pamětní deska na budově, věnovaná Josefu Kynčlovi. Ten odešel do Vídně ve třinácti letech, vyučil se tam perlařství a v roce 1862 po svém návratu do Zdobína se stal prvním foukačem skleněných perlí na území Čech a Moravy.

Výroba ozdob původního uměleckého družstva bude pokračovat už jen v jediném závodě, v centrále ve Dvoře Králové nad Labem. Provoz v dosavadním druhém závodě, v Horním Bradle na Chrudimsku, bude ukončen letos 30. dubna. Před třiceti lety, v roce 1991, mělo družstvo Vánoční ozdoby 16 provozoven.