Byl to první start dvojnásobného olympijského medailisty po oficiálním ukončení kariéry. Pro něj o to příjemnější, že se odehrál v místě, kde s biatlonem začínal. Rodák z Jičína, který vyrůstal v Lomnici nad Popelkou, se přitom nejprve věnoval na základce v Jilemnici ve sportovní třídě klasickému lyžování. K biatlonu konvertoval až v první třídě sportovního gymnázia.

Proč jste přestoupil od klasického lyžování k biatlonu?
Sice jsem ten rok ještě získal titul mistra republiky na 10 kilometrů, ale neviděl jsem vyhlídky na nominaci do reprezentace a na závody v cizině. Dostal jsem nabídku zkusit biatlon. Pro mladého kluka je střelba zajímavá, tak jsem do toho šel.

Lyžovat jste uměl výborně, ale bylo náročné naučit se střílet?
Nuly jsem od začátku opravdu nestřílel. Moje první závody jsem začínal s řadou chyb na střelnici, ale sezonu jsem už končil jen s jednou chybou, občas i nulou. Chytl jsem se poměrně rychle. Podstatné je zvyknout si a pochopit biatlonovou střelbu. Někdo se ji naučí rychle, někdo vůbec nikdy.

Kde jste v Jilemnici stříleli?
Na střelnici za kravínem. Vzpomínám si, jak jsme tam chodili mezi krávama a prošlapávali si cestu mezi kravinci. Na Hraběnce jsme trénovali na kolečkových lyžích, nebylo to moc příjemné, dráha postupně chátrala. Oprava byla nezbytná. Teď se Hraběnka proměnila v úžasný areál.

Je přesto na co vzpomínat?
Určitě! Vzpomínky mám na Jilemnici hezké. Měli jsme větší kontakt s přírodou, běhali jsme po úzkých lesních cestičkách. Na kolečkových lyžích jsme jezdili i po silnici, kde jsme museli být opatrnější kvůli bezpečnosti a provozu. Teď jsou podmínky díky novému areálu kvalitnější a to je dobře. Jilemnice si takový areál zaslouží. Je na správném místě. Ve městě sportuje od pradávna hodně lidí, od počátků lyžování existuje v Jilemnici ski klub.

Jak dlouho jste v Jilemnici působil?
Jsem z Lomnice nad Popelkou, od páté třídy jsem chodil v Jilemnici na sportovní základku a potom na sportovní gymnázium.

Máte dvě olympijské medaile ze Soči. Navíc jste získal historicky první medaili pro český biatlon. Je to okamžik, na který budete vzpomínat nejvíc z vaší kariéry?
Samozřejmě. Olympiáda je sportovní vrchol, žádná vyšší soutěž na světě neexistuje. Je to něco úžasného, že se mi povedlo medaile získat. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych se někdy mohl dostat takhle vysoko.

Letos jste ukončil v 35 letech profesionální sportovní kariéru. Co vás k tomu vedlo?
Rodinné důvody. Dětem jsou pět a dva roky. Moc by mě mrzelo, pokud bych přijel domů z třítýdenního soustředění, které míváme, a přivítaly mě stylem: Nazdar, co tady děláš? Chci si je užít a vychovávat je.

Prý z vás bude policajt? Už jste dělal testy?
Už je mám za sebou. U fyzických testů mě trochu mě potrápily kliky, jinak všechno ostatní bylo v pohodě. I díky tomu, že jsem trénovaný. Zato psychické testy, to nebylo jen tak.

To ale nebývá moc obvyklé, aby sportovec hned po skončení kariéry okamžitě nastoupil do zaměstnání.
To nebývá. Ale jsem za to rád. Chtěl jsem dělat něco v Liberci, kde bydlím. Moc mě těší, že mám vyřešené, co budu dělat a můžu začít makat.

Kdy nastupujete k policii?
Co nejdříve. Tento týden budeme všechno řešit. Je možné, že hned od prvního. Jsem na to připraven.

Čemu se budete u policie věnovat? Budou vás lidé potkávat v uniformě na ulicích nebo při zásazích?
To ne. Budu sportovním instruktorem pro běhání a střelbu a kontrolovat sportovní činnost policistů, která je potřeba nejen při přijímačkách, ale i v průběhu výkonu funkce, kdy dělají testy. Ale uniformu snad vyfasuju.

To jste ideální adept. Střelbu máte zmáknutou z biatlonu.
Není to stejná střelba, z revolveru se střílí jinak než z malorážky. Nelze říct, že když umíte střílet z malorážky, tak budete dobrej i při střelbě z jiných zbraní. Budu se muset všechno naučit.