K dispozici jsou návštěvníkům toalety, pitná voda (na jihu chlazená), obchod se suvenýry i místa na pikniky a grilování, kterým jsou Izraelci naprosto posedlí. O přírodě Svaté země píše místopředseda sněmovního výboru pro životní prostředí Robin Böhnisch.
Košer Pravčická brána
Horní Galilea patří mezi nejhezčí části Izraele. Nejvyšší vrcholy mají kolem tisícovky, příkré stráně řídce porostlé zakrslými neopadavými duby, pistáciemi a rohovníky padají do údolí stálých nebo v létě vysychajících potoků, jejichž okolí porůstají vavříny a oleandry. Suchá koryta potoků mají mnohdy na svědomí místní vodárny.
Galileu dnes rozděluje neprostupná státní hranice mezi Izraelem a Libanonem. I slavná Kána, kde Ježíš proměnil vodu ve víno, leží v Libanonu západně od města Tyr. Přírodní rezervace Nachal (potok) Becet, vyhlášená na 765 ha v roce 1972 při libanonské hranici, láká vedle jarní květeny, divočáků či dikobrazů hlavně českému návštěvníkovi povědomým skalním obloukem jeskyně Kešet.
Zlatá šedesátá v ekologii
Příběh izraelské ochrany přírody sahá do začátku 50. let 20. století, spojených s nákladnou akcí vysušování mokřadů v údolí Chula na severu země. Protestující odborná veřejnost tehdy, přesněji v roce 1953, založila Společnost pro ochranu přírody v Izraeli (SPNI), která je dodnes nejvlivnější nevládní organizací tohoto druhu. Z 6 tisíc ha mokřin bylo nakonec zachováno jen 300 hektarů.
Údolí Chula je jednou z nejdůležitějších zastávek migrujícího ptactva z Asie, východní a střední Evropy včetně České republiky. Ročně se tu zastaví nabrat síly půl miliardy tažných ptáků. Chula byla vůbec první izraelskou přírodní rezervací. Byla vyhlášena v roce 1964, rok po vyhlášení Krkonošského národního parku v tehdejším Československu.
Robin Böhnisch
