Fotografie dudka chocholatého, izraelského národního ptáka, a auto ponechané na parkovišti dvacet minut bez dozoru stálo výpravu ochranářů a autora zvláště ztrátu veškerých peněz, dokladů, počítače i diplomatického pasu. Díky velvyslanci v Izraeli a konzulovi naší ambasády alespoň proběhly formality na policii rychle a cesta pokračuje podle plánu.

Umírající Mrtvé moře

Přesun od Středozemního more k Mrtvému moři, kterému Izraelci říkají Slané moře a které je vlastně slaným jezerem, představovalo po nepříjemných událostech celého dne určitou úlevu. Ne ovšem od vedra, o půlnoci ukazuje teploměr v oáze Ein Gedi u Mrtvého moře 34 stupňů Celsia. Úbytek vody v Mrtvém moři lze snadno pozorovat i během roku. Zatímco na starých mapách představuje ještě jednu vodní plochu, dnes je Mrtvé moře rozděleno na severní a jižní bazén. Nevzhledná hnědá plocha mezi je rok od roku větší. I když, existují plány na záchranu moře, spočívající především v doplňování vody z Rudého moře, je asi realizace projektu v nedohlednu. Nejen kvůli finanční náročnosti projektu, ale i s ohledem na fakt, že domluvit se musí minimálně tři sousedé: Izrael, Jordánsko a Palestinská autonomie.

Poušť pro život národa

Polovinu území Izraele zabírá poušť Negev. Tradiční představu pouště s písečnými dunami naplňuje jenom na několika místech, jinak je spíše skalnatá a kamenitá. Stát chrání především nejvyšší polohy Negevu zvané Negevské hory. Část pouště je určena k budoucímu osídlení podle přání zakladatele státu a prvního premiéra Davida Ben Guriona. Ten je, na rozdíl od dalších izraelských státníků, pohřbených v Jeruzalémě pochován společně se svou ženou Paulou v Negevu. Jeho hrob a okolní uměle vybudovaný kaňon nad údolím Zin je národním parkem. Podle Jaakova Ben Dora, šéfa vinařství v Jatir v severním Negevu a milovníka knih Karla Čapka, je příběh Izraele příběhem války s pouští. Ve skutečnosti se ale dlouho vedla válka o poušť. O její přerod v úrodnou zem, nebo o zachování její drsné divoké krásy.

Robin Böhnisch

Z Krkonoš do Svaté země 4.