Vozíčkáři Michal Koutný, Martina Surovcová a Jakub Ševčík dojídali snídani s nadšenou vizí, že se za pár hodin ocitnou na vrcholu nejvyšší české hory. Moderní lanovkou by to byla dnes už hračka, ale vidět krajinu Obřího dolu a vrcholky Krkonoš po cestě nahoru, se stala dobrodružnou metou. Touhu proniknout za hranice možností jim dopřáli tři svalnatí nadšenci.

„Sám jsem na tom před časem nebyl zdravotně dobře, chtěl jsem sportovat, a tak jsem zažil, jaké to je, když se něco takového člověku postaví do cesty," vysvětloval iniciátor šerpařské myšlenky na vynášení hendikepovaných lidí do míst, kde nikdy nebyli, Zdeněk Pácha z Frýdku-Místku. Loni s dvěma kamarády, Ondřejem Pleštilem z Liberce a Milanem Marhanem z Prahy, uspořádal první takovou výpravu. A hned do Tater na Rysy. „Hrozně jsem se tam těšil. Pak, když jsem seděl na krosně, a viděl ty strže kolem, nepopírám, že mi chvílemi bylo ouzko. Ale důvěra v toho, kdo vás má na zádech, je důležitá. A já ji měl a mám," popisoval Jakub Ševčík, který jako jediný vozíčkář ze včerejší výpravy loňskou pouť na Rysy s šerpy a týmem absolvoval. „Dnes to asi nebude nijak dramatické, nechceme nikam spěchat. Chceme si cestu Obřím Dolem maximálně užít," říkal na startu v Peci pod Sněžkou Zdeněk Páchal.

Zdeněk Pácha předpovídal

A jak „šerpařský guru vozíčkářů" Zdeněk Pácha včera předvídal, to se stalo. Celá výprava se na Sněžku v pohodě dostala a poté v klidu sjela v kabinách nové lanové dráhy dolů do Pece pod Sněžkou.

Vozíčkář Michal Koutný z Olomouce si už na startu cesty upevňoval na hlavě kameru, kterou pro výpravu dostal jako sponzorský dárek. „Jsem sám zvědav, co se vše natočí," svěřoval se a Deníku prozradil, že se snaží žít aktivně. Zkouší hrát bocciu a věnuje se například i vozíčkářskému baletu. Výzvu kamaráda, aby se na Sněžku přihlásil, hned vyslyšel. „Jsem pro všechno, co je možné dělat, a moc se těším, jaké to bude," avizoval ještě před výstupem Michal Koutný. Šerpové, kteří hendikepované na hory vynášejí, na sebe berou nejen dost obtížný fyzický výkon, ale také psychickou zátěž díky velké odpovědnosti. Každého doprovází asistent. Nese v batohu jídlo, pití, pomáhá při zajišťování čehokoliv, případně i neočekávaného. Hendikepovaný je jištěný ve zvláštní sedačce na zádech šerpy až tři metry nad zemí, takže má dokonalý výhled. Na nosiči je však zcela závislý. Výstup Obřím dolem trval fyzicky „vymakaným" šerpům dvě hodiny. Cestou odpočívali. Museli vytáhnout 35 až 55 kilo vážící vozíčkáře, krosna vážila dalších deset. „V půlce byla krizovka. Kvůli teplu," svěřil se v cíli pro ČTK nosič Ondřej Pleštil z Liberce. Příští týden se zdatní šerpové chystají s dalšími vozíčkáři zpět na slovenské Rysy. „To už nedám. Trasa je obtížnější, vede z Polska. Příležitost dostanou jiní. Jsem šťastný za vše, co jsem viděl," hlásil už včera ráno Jakub Ševčík.