S oblibou pozoruje stáda srnek na loukách, po zahradě se jí prohání čtyřicet slepic, chová králíky, pěstuje jahody, mrkev, petržel nebo pórek, na střechu přilétají čápi. Na tuhle idylku bude moct zapomenout. "Jsme první barák na ráně. Neumím si představit, že budeme mít dálnici pár set metrů od domu. Už teď je slyšet hrozný rámus od hranic, kde Poláci makají na stavbě dálnice do půl jedenácté večer. Jak to bude vypadat, až se začne stavět u nás?," spráskla ruce Monika Hubená. Dálnici bude mít u nosu. Její dům stojí v Královci nejblíž budoucí D11 na hranici, kde se propojí česká a polská dálnice. Navíc přesně tam vyroste dálniční odpočívka s čerpací stanicí.
"Čápi nám přistávají na střeše, z polské přehrady se tady objevují volavky. Jsou tu kolem dokola krásné pastviny, na které chodí velká stáda srnek. Místo toho teď budu koukat na auta," povzdechla si Monika Hubená.

Velké obavy má z výstavby dálnice. "Netuším, jak si to představují, na stavbu dálnice budou muset jezdit náklaďáky s materiálem kolem našeho domu, jiná přístupová cesta neexistuje. Nikdo za námi vůbec nepřišel, aby nám řekl něco k dálnici. Bude to katastrofa. Nebudeme moct ani spát. Vnučka přitom chodí do školy, dcera do práce na tři směny. Máme strach, jak to bude vypadat," bojí se.
Dcera Veronika se přidává: "Rozbombardují přírodu nehorázně. Smogu a hluku bude příšerně moc, neumím se s tím smířit. Jsme zvyklí mít tady klid a čerstvý vzduch. Teď budeme mít autostrádu přímo za zády. To bude šílené, co budeme dýchat. Děsí mě to. Až se tu bude stavět dálnice, tak v létě zavřeme okna, dveře, nebude se tady moct dát dýchat. To bude hrozné, ani nevylezeme. Fasádu ani nepoznáme."

Monika Hubená žije v rodinném domě v Královci 45 let. Je starousedlík, pracovala na tamním statku. "Narodila jsem se v tehdejší žacléřské porodnici. V Královci jsem strávila mládí, žiju tady celý život. Vím, jaký byl Královec nádherné místo," zavzpomínala s nostalgií. Po smrti manžela zůstala v domě sama, ale dcera Veronika se k ní vrátila z Prahy.
Dům, ve kterém žije, pochází z roku 1936. „V roce 1974 jsme o něj požádali, tenkrát to byla ruina, určená k demolici. Nechtěla jsem být v bytovce, tam bych nemohla bydlet. S manželem jsme dům opravili. Odmakala jsem to tady. Nastěhovali jsme se, když mi bylo 18 a půl, v devatenácti jsem se vdala," dodává matka tří dcer a jednoho syna. Po smrti manžela zůstala v domě sama, ale dcera Veronika se k ní vrátila z Prahy.

Ačkoliv už je lidé nabádají, aby dům prodali a odstěhovali se jinam, Monika Hubená má k místu a Královci tak silné pouto, že ho nemíní opustit. "Lidi nám říkají, abychom dům prodali, že tady stejně nevydržíme. Tak dlouho jsme ho přitom budovali. Opouštět to je těžké. Nechci to prodat, já odsud půjdu jedině nohama napřed v rakvi," řekla rezolutně.
Dcera je opatrnější. "Když to bude neúnosné a nebude se tady moct dát žít, tak tu nemůžeme zůstat. Ale uvidíme, podle mě to hned tak nebude. Než postaví dálnici do Královce, potrvá to několik let, vždyť se mají stavět tunely a mosty, a to nějaký čas zabere," připomněla Veronika Hubená, že stavba D11 od Trutnova se teprve připravuje a podle plánů má trvat nejméně do roku 2026. "Prodávat dům nebudu, to jsem skálopevně přesvědčená. I kdybych v něm měla zůstat na stará kolena sama. Mám k tomuhle místu prostě vztah, miluju to tady," zdůraznila Monika Hubená.
