Ta letos oslavila 125. výročí založení. Velkolepé výstavě hned po zahájení po tři týdny jednoznačně dominovala ukázka kopie celého souboru českých korunovačních klenotů, které tu profesoři umělecké instituce v sedmdesátých letech vyrobili. Na výsledek zcela ojedinělé prezentace obou prestižních souborů jsme se zeptali hned po jejím závěru kurátora výstavy Miroslava Cogana.

Nezastínil lesk zlata a prestiž korunovačních klenotů „turnovské“ stříbro?
Zlato je přirozeně i umělecky cennější. Není určitě nutné podotýkat, že tehdejší opravdu mistrovské dílo zdejších profesorů se stalo na čas lákadlem celé výstavy, ale kupodivu uměleckou hodnotu i význam zdejších prací ze stříbra to nijak nesnížilo. Důkazem toho byl zájem mnoha odborníků i tisíců návštěvníků.

Proč zde byla výstava stříbra a v takovém rozsahu?
Samozřejmě, že zlaté předměty vždy dominovaly na našich výstavách ve Vídni, Schönhovenu i holandské Goudě, avšak právě tady jsem získal názor, že by bylo vhodné stylově uspořádat i rozsáhlou sbírku našich stříbrných šperků. Stříbrnictví totiž v Čechách nemělo nikdy takovou pozici jako v zahraničí. Rovněž stříbrem, jehož oddělení bylo na turnovské škole založeno v roce 1937 a pak v době, kdy jej tu vedlo mnoho výtvarníků, se uceleně nikdo nezabýval. Přitom právě díky těmto lidem zde vznikly stylově bohaté kolekce. Navíc se tu vytvořila veliká spolupráce s brusiči drahokamů. Dokonale technicky a umělecky zpracovaný kámen začal hrát významnou roli v celkovém pojetí šperku, což se stalo pro Turnov zcela typické. Poznání toho všeho mě nutilo interpretovat to, co každý z kantorů v určitém období do oboru přinesl. Například solitérní nůž na dopisy, podnos na stůl, nůžky, pudřenka a jejich tvary, které navazovaly na dobové tvary nábytku, v některých případech i na tehdejší prvky automobilových karoserií, současně už měly design, který by snad umožňoval i jejich sériovou výrobu. V době, kdy se rychle měnily tvary, vznikla například zajímavá kávová souprava, avšak vedle těchto prací i ojedinělé mistrovské kousky, jako třeba dóza dílenského učitele Zdeňka Juny, tepaný šperk se znázorněním zátiší s použitím v okolí nasbíraných drahokamů Josefa Durycha, nebo velmi dokonale zpracovaný design Václava Hanuše podle námětu Erbenovy básně Poklad, kde se výrazně projevil vliv glyptika Vladimíra Linky a jiné.

Jsou podobné sbírky i jinde?
Každá umělecká škola v Čechách podobné sbírky časem vytvořila, ale mnohé z nich je rozprodaly. U nás se dochoval průřez tvorby všech generací a to je skutečně velmi vzácné.

Dokázalo pozdější vedení školy na tyto tradice navázat?
To je právě velmi zajímavé. Škola se v průběhu času stala útočištěm řady klasických řemeslných oborů, díky jejímž zvládnutí například dokázala zhotovit repliku korunovačních klenotů. Mohl bych tu jmenovat i vliv sklářských výtvarníků, kteří tak dali později možnost vytvořit do těchto klenotů skleněné kopie původních drahokamů, rukopisy výrazných glyptiků, řady výtvarníků, například Antonín Karč zde učil třicet let a podobně.

A co stříbrnictví?
Se stříbrem se dobře pracuje. A hlavně, tento kov má typicky lidské vlastnosti. Také stárne. A proto, když bylo potřeba většinu exponátů z depozitu pro naši výstavu připravit, veškerou práci opět provedli studenti a učitelé z jejího restaurátorského oboru. To je nesmírně cenné nejen ekonomicky, ale především umělecky. Mnozí dnešní studenti tak určitě získali obrovskou motivaci.

Otakar Grund