"Když otec pracoval v Brdech, zemřela při porodu jeho sestra Liduška. Po tragické události se s námi vrátil na Trutnovsko do Pilníkova, kde žili rodiče. Smrt Lidušky ho přivedla zpět. Kdo ví, jak by to všechno dopadlo a co by otec dělal, pokud by k takové události nedošlo. Nebyl by ředitelem, nevozil by zvířata z Afriky, nebylo by safari…," přemítá nad zvláštní životní peripetií. Josef Vágner chtěl být odjakživa lesníkem. "Pochází z podkrkonošské vesničky Ždírnice. Tam byl hajný Plecháč, který chodil k nim domů povídat o veverkách, krmelcích, lese. Táta ho hltal, od hajného pak dostal svoji první flintu. Byl to jeho velký vzor. Probudil v něm lásku k přírodě," vypravuje Lenka Vágnerová.

Podmínkou studia byla flinta a 32 tisíc

Její otec chtěl jít studovat střední lesnickou školu v Písku, místo toho ale zamířil na průmyslovku do Dvora Králové nad Labem. "V Písku byla škola děsně drahá. Studenti museli mít dvě uniformy, flintu a zaplatit obrovskou částku 32 tisíc korun. U nás v rodině neměli nic z toho. Dědeček byl obyčejný výhybkář na železnici a moc peněz nebylo. Tátu to strašně mrzelo, ale studovat chtěl, a tak nastoupil na průmyslovku do Dvora Králové," přibližuje, jak to měl Josef Vágner se studiem.

Přesto se na vysněnou lesnickou školu dostal, ale už do Trutnova, která byla v roce 1945 otevřena. Budoucí nejslavnější ředitel zoo na ni nastoupil v roce 1948, když mu bylo dvacet let. "To už nashromáždil peníze, dostal flintu od starého hajného Plecháče. Na škole ale nemohli studovat ženatí muži, proto se můj bratr Josef narodil jako nemanželské dítě. To byla na tu dobu aféra. Dědeček jel tehdy za ministrem školství požádat, aby Josef Vágner dostal výjimku. To se povedlo a táta se mohl oženit," líčí zajímavý příběh.

Na lesnickou školu v Trutnově vzpomínal zakladatel safari dobře. "Splnilo se jeho přání, i když později. O škole vždycky mluvil s respektem a velikou úctou," říká Lenka Vágnerová.

Kvůli tragédii se stěhoval do Pilníkova

Po maturitě v Trutnově vedly kroky Vágnerovy rodiny do Brd. Tam se narodila i jeho dcera Lenka. "Lesáci určovali adjunkty, kde mají pracovat. Táta dostal práci jako správce lesů v Brdech a odstěhovali se do Mirošova. Zpátky na Trutnovsko přivedla tátu smrt v rodině," vysvětluje.

"Tátova sestra Liduška tragicky zemřela při porodu druhého syna v roce 1958. Rodiče táty bydleli v Pilníkově, babička z toho psychicky onemocněla. Bylo to velice náročné. Tátu požádali, jestli by se nevrátil. Proto jsme se nastěhovali do Pilníkova," popisuje.

Do Dvora Králové se rodina stěhovala v roce 1965, kdy Josef Vágner dostal místo ředitele zoo. Ještě před tím učil na lesnickém učilišti a dálkově studoval na vysoké škole zemědělské v Praze subtropické a tropické lesnictví. "Když končil vysokou školu, byl vybrán do Afriky na experimentální zalesňování buše do Tanzánie. V té době odešel ze zoologické zahrady bývalý ředitel pan Císařovský, tátu si zavolali do Trutnova na okresní úřad a nabídli mu, jestli by nechtěl dělat ředitele zoo," přibližuje Lenka Vágnerová cestu svého otce do dvorské zoologické zahrady.

Safari naplňuje Vágnerovy vize

Jeho dcera žije ve Dvoře Králové nad Labem a dění v dnešním safari parku pečlivě sleduje. Chodí tam často a ráda, je zvaná na všechny významné události. "Zoologická zahrada tvrdě kráčí do Afriky, z čehož jsem já jako dcera Josefa Vágnera šťastná. Safari je takové, jaké by mělo být. Navíc, táta měl vizi a vždycky mě vypravoval: Víš, Leničko, my ty zvířata z Afriky zachráníme, tady je rozmnožíme a potomky vrátíme do Afriky, protože v Africe bude zvířat v budoucnu kvapem ubývat. Dneska je to pravda. A dvorská zoo skutečně vrací zvířata do Afriky. Tátovy vize a sny se tak naplňují. To je důležité. Ze zoo ve Dvoře Králové jsem nadšená," říká Lenka Vágnerová.