Proti ocelově šedému sobotnímu nebi to byla pohádková proměna. Na neděli ovšem naplánovali organizátoři hlavní maratón jednání, a tak si bylo možné užít slunce a čerstvého vzduchu jen během přestávky na kávu před kongresovým centrem, kde se konala dopolední „ekologická“ část, týkající se vody, obnovitelných zdrojů a vědecké spolupráce. Těžko najít vhodnější místo k debatě o problematice vodních zdrojů, než je Svatá země.

Maďarský europoslanec Csaba Tabajdi označil v diskusi na téma „Vytváření udržitelných vodních zdrojů“ Izrael za světovou laboratoř vodního hospodářství, ve které se může Evropa učit. Bezpochyby. I Česko čekají na poli vodní bilance s ohledem na nepříznivý stav zásob podzemní vody v budoucnu větší potíže, než jsme si dnes připraveni přiznat.

Krátce před odletem do Izraele mě oslovil přípravný výbor s tím, zda bych jako místopředseda výboru pro životní prostředí nevystoupil v diskusi na téma obnovitelné zdroje energie. Nevím, co bych o českých poměrech povídal. Možná bych jim mohl vyprávět o letité prolhané kampani proti obnovitelným zdrojům, která se u nás vede. Ale nevěřili by mi. A navíc jsem chtěl raději jít na diskusi o vodě. Až 70% se jí ve světě užije v zemědělství a v řadě regionů vyúsťují spory o ní až ve války. Snaha mít pod kontrolou právě strategické zdroje vody je i jedním, byť nevysloveným, důvodem střetů ve Svaté zemi. Jak omezit riziko dalších a jak se vyrovnat se snahami o zničení Izraele a opakování holocaustu ze strany některých militantních islámských režimů řešila podvečerní část konference v Herzliyi u Tel Avivu. Jedním z hlavních řečníků tu byl český ministr obrany Alexandr Vondra.

Zmizelí sousedé

Památník obětí holocaustu Yad Vashem leží za Herzlovou horou, na které jsou pohřbeny významné osobnosti moderního Izraele. Podél Aleje spravedlivých, kde jsou vysazeny stromy na památku nežidovských zachránců Židů, jsou situována umělecká díla s tématikou šoa a různé dílčí památníky a síně, které dohromady tvoří Yad Vashem. Dojemné expozice doplňuje rozsáhlá databáze obětí. Stačí zadat třeba „Trutnov“ a k dispozici jsou desítky krátkých příběhů obětí holocaustu nejen z Trutnova, ale i z Úpice, kde před válkou žila početná židovská komunita. Čteme: „Elza Schlesinger se narodila v Trutnově v roce 1896 Hedvice a Gustavovi. Byla ženou v domácnosti, vdala se za Josefa a žila v Trutnově. Byla zavražděna v Osvětimi v roce 1944. Svědectví podal její syn.“ Podobné osudy tu najdeme i za hesly „Dvůr Králové“, „Arnau“ (Hostinné) nebo třeba „Náchod“.

Z prohlídky jsme zamířili do izraelského parlamentu Knessetu. Vybral jsem si výbor vnitra a životního prostředí. Na naše poměry je to nezvyklá kombinace portfolií, téma debaty ale logiku mělo. Řešila se spolupráce Izraelců a Palestinců ve využívání vody. Místo diskuse se ovšem nakonec pohádali izraelští poslanci mezi sebou a přidali se i přizvaní odborníci. Tlumočník do angličtiny jim nestačil. Po dalších jednáních jsme z Knessetu vyrazili do hotelu, na letiště a odtud domů na pokračování 13. schůze. Jednou navštívený Jeruzalém ale nejde jen tak pustit z hlavy, připomíná se jako ve 137. žalmu, jehož první část tak proslavila skupina Boney M, když pro svět objevila píseň Rivers of Babylon jamajských The Melodians. „Jestli na tebe zapomenu, Jeruzaléme, ať mi ochabne pravá ruka. Ať se mi jazyk přilepí na patro, nebudu-li si tě připomínat. Nebude-li Jeruzalém mou radostí.“

Robin Böhnisch