Vy žijete ve Špindlerově Mlýně, viďte?
Ano, je to tak. Jsem tu moc ráda, mám hory ráda a občas se ráda snesu i sem k vám do údolí. Já jsem si to místo k bydlení vybrala, protože se mně tam líbí a že na horách je nádherně. A čím hrbatější to mé okolí je, tím líp se mi tam žije. Proto Špindlerův Mlýn.

Jak jste se vůbec dostala k meteorologii?
Já jsem od malička chodila na letiště, vyrůstala jsem na letišti se svým tatínkem, který létal na motorových i bezmotorových letadlech, a létání mi přišlo jako zcela běžná záležitost. V mém okolí se tomu věnoval prakticky každý. V patnácti jsem začala létat na větroních. I když jsem nechtěla studovat stavbu letadel nebo aerodynamiku, tedy typické chlapské obory, a chtěla jsem u létání zůstat a něco blíž se dozvědět o tom, jak se třeba chovat za přeletu a jak počasí využít k tomu, aby člověk doletěl co nejdál a nejrychleji, tak automaticky přišlo studium meteorologie. Trošku mě vyděsilo, že tento obor se studuje na matematicko-fyzikální fakultě. Měla jsem z toho velký respekt, ale stála jsem si za svým tak dlouho, až se to podařilo. Být meteorologem neznamená jenom vystudovat, ale mít k té profesi také pokoru a úctu.

Které roční období máte nejraději?
Když to vezmu jako meteoroložka, tak je to období, ve kterém se nejsnadněji počasí předpovídá, a to je u nás spíš léto. Mám ho ráda, ale zima je pro mě příjemnější. Mám ráda hory, mám ráda zimu.

Jak se stalo, že jste se začala věnovat televiznímu předpovídání počasí?
Ta nabídka je opravdu hodně letitá. My jsme s počasím začínali, stejně jako moji kolegové, na programu ČT 3, tehdy OK 3. A ta nabídka přišla úplně nečekaně při zkoušce z družicové meteorologie. Seděla jsem a připravovala se na ústní část zkoušky, a v ten okamžik přišel pán, měl dlouhé vlasy, usmíval se a říkal: Paní kolegyně, až tady uděláte tu zkoušku, můžete se za mnou stavit vedle v kanceláři? Vůbec jsem netušila, jak se ten člověk jmenuje, co po mně chce. A když jsem tam pak přišla, tak se ukázalo, že to je Jan Zákopčaník, který v té době právě chystal počasí pro OK 3 ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem. Od něj přišla první nabídka dělat počasí, kterému se tehdy říkalo každá sudá, protože se vysílalo každou sudou hodinu. A odtud jsem se pak dostala do České televize.

Jaké máte vztahy s rosničkami z komerčních televizí? Oni nejsou vystudovaní meteorologové, vy ano. Neštve vás to trošku?
Ne, vůbec ne. Naopak jsem ráda, že si každý dokáže v televizi najít to, co chce, ať si každý dívá, na co chce, ať si každý poslouchá, co chce, ať si každý hledá informace, kde se mu to zdá nejpříjemnější, to záleží na každém a vůbec nic si nezávidíme a máme vztahy fakt přátelské.

Starší generace dokázaly předpovídat počasí podle různých úkazů třeba člověk zvedl prsty a věděl, že přijde bouřka a odkud. Co na to říkáte?
Mám obrovskou pokoru k tomu, když někdo dokonale zná konkrétní místo, kde se pohybuje, a dokáže věci posoudit podle jednotlivých znaků toho, co se děje na obloze nebo podle změny rychlosti větru. K tomu mám velkou pokoru. Vývoj počasí se dá vysledovat třeba z náhlé změny, když víme, že budou ten den bouřky. Vítr fouká z jistého směru a během pár minut se otočí úplně jinam. To znamená, že bouřkový mrak je už tak blízko, že se začíná nasávat vzduch ze země, nad kterou mrak postupuje, a že už brzy přijde bouřka.

Proč většinou moderujete počasí v kalhotách?
Máme tým zkušených kostymérek, které se o nás starají. Dřív to bylo na nás a vystupovali jsme v tom, co nám bylo nejpříjemnější. Teď se změnila vizuální podoba v Událostech, máme všichni nové kostýmy. Vezmu si na sebe to, co dostanu. Je to pro mě pracovní oděv.